10.-15.10.2020 Nasavrky: Toulky krajinou Ticha – výstava a kniha fotografií Libora Blažka

Libor Blažek, jenž před dvěma roky nešťastně zahynul ve věku 54 let, byl ve Slatiňanech všeobecně známou postavou. Většina našich občanů ho znala jako šikovného a ochotného zahradníka, mnohým kácel nebo prořezával staré stromy, pracoval i pro město. Ti starší si ho možná vybaví jako velmi dobrého běžce, ale jen skupina jeho nejbližších věděla, že Libor byl také vynikajícím fotografem. Vystudoval dvouletou školu výtvarné fotografie a specializoval se zejména na přírodu. Za svého života měl čtyři samostatné výstavy a jeho fotografie se objevili v řadě přírodopisných časopisů,

Pokračovat ve čtení “10.-15.10.2020 Nasavrky: Toulky krajinou Ticha – výstava a kniha fotografií Libora Blažka”

čt 10.9.2020 Laskavý večer – koncert pianisty Ondřeje Kabrny doplněný poezií Jacquese Préverta

Tím prvním bude ve čtvrtek 10. září koncert pianisty Ondřeje Kabrny doplněný poezií Jacquese Préverta v podání Aničky Buřvalové (Žáčková) a Zdeňka Jiráska.

LV začne ve Společenském domě v 19 hodin. Vstupenky za 60 korun
si můžete koupit na místě (budou-li ještě) nebo předem v městské
knihovně (469 660 239). z.j.

Ondřej Kabrna je absolvent konzervatoře Jaroslava Ježka, kde dnes také učí. Na HAMU poté absolvoval studium jazzu, kterému se věnuje především,

Pokračovat ve čtení “čt 10.9.2020 Laskavý večer – koncert pianisty Ondřeje Kabrny doplněný poezií Jacquese Préverta”

pá 21.8.2020: 21. 8. 1968 – 21. 8. 2020

  1. 8. 1968 – 21. 8. 2020

Od vpádu vojsk „spřátelených“ zemí a následné okupace vojsky Sovětského svazu letos uplyne 52 let. Stále však v naší zemi žijí občané, kteří okupaci a s ní spojenou tzv. normalizaci, tedy přitvrzení komunistické šikany, schvalují i ti, kteří o ní neví nic nebo jen velmi málo. Připomeňme si tedy tuto významnou a smutnou kapitolu naší historie a to

v pátek 21. 8. v 17 hodin

na Návrší Vrchlického

Národ,

Pokračovat ve čtení “pá 21.8.2020: 21. 8. 1968 – 21. 8. 2020”

O stavbě hory aneb proč jeden týden nestačí

Vždycky když jedu přes Nasavrky na Trhovou Kamenici, zpomalím a fascinovaně se dívám na tu obrovskou horu, která stále roste. Část je již porostlá travou a bude-li ještě někdy sníh, dá se proměnit na menší sjezdovku. Ale při tom pohledu je mi vždy úzko. Samozřejmě, i já mám na růstu té hory svůj podíl.

Pokračovat ve čtení “O stavbě hory aneb proč jeden týden nestačí”

O příkopu

Prezidentské volby 2018 jsou už dávno minulostí a život se vrátil do zajetých kolejí. Nechci zde hodnotit, jestli volby dopadly dobře nebo špatně. Jednak k tomu nemám dost odbornosti, jednak by to hodnocení nebylo objektivní, a pak, ony dopadly dobře i špatně, vždy ovšem pro zhruba polovinu naší svéprávné populace.

Ve volební sobotu jsem byl na jedné svatbě. U stolu sedělo asi třicet svatebčanů, ti jedli a pili, jak se na takové akci sluší.

Pokračovat ve čtení “O příkopu”

Úvaha o tetování

Tetování prožívá v posledních letech jakousi renesanci. Stává se módní záležitostí, a čím dál více lidí si nechává své tělo zdobit obrázky, ornamenty, nápisy a čínskými znaky.

Tetování není nic nového pod sluncem. Tetovalo se už v pravěku – tetování měl na sobě více než 5000 let v ledu dobře uložený alpský Őtzi, tetování používali odjakživa lidé v Austrálii, Oceánii, na Novém Zélandu, stejně tak jako v Africe nebo v Americe. V Evropě téměř vymizelo a v posledních asi sto letech se stalo výsadou pouze určitých skupin,

Pokračovat ve čtení “Úvaha o tetování”

O misích a misiích

Nedávno jeden mladý Američan sedl do kánoe, vzal si s sebou bibli a jel přivádět na víru jakýsi divoký kmen na nějakém indickém ostrově. Ale ti nevděčníci ho zamordovali dřív, než jim stačil říci, proč k nim přijel. Ponechme nyní stranou otázku, jak by je asi přesvědčoval, když ti bezbožníci měli svůj vlastní jazyk, který nikdo neznal, a jinak než po svém se dorozumívat neuměli. Oni dokonce nepoužívali ani oheň, žili prý stále v době kamenné.

Pokračovat ve čtení “O misích a misiích”

Začarované kruhy 2

Volné pokračování stejnojmenné úvahy z února.

Co bylo dřív, slepice nebo vejce? Je mnoho otázek, na které se těžko hledá odpověď. Na některé se ani najít nedá.

Kdyby dnes obce nějakým způsobem nastartovaly vesnické krámky, chodili bychom do nich? Dělali bychom tam slušnou tržbu? Nevím. Pouze se domnívám, že nikoli. Nemoc zvaná konzumerismus nás zachvátila mnohem více, než nějaký koronavirus.

Pokračovat ve čtení “Začarované kruhy 2”

(nejen) O pytlících

Všichni to znáte. Koupíte se knížku, boty, pastu na zuby, tričko – skoro cokoli, a vždy vám prodavačka tak nějak automaticky podá větší či menší igelitový sáček nebo přímo tašku. I nyní, kdy by igelitky neměly být zadarmo, jsou pouze za symbolický poplatek, někde dokonce za dobrovolný příspěvek.  Dobrá, tak si tedy odneseme domů zboží v igelitu. Doma ho vyndáme a igelit okamžitě putuje do odpadu.  Někdo ho vyhodí do běžného domácího koše, někdo do plastů,

Pokračovat ve čtení “(nejen) O pytlících”

Povolební

(dva týdny po volbách do Poslanecké sněmovny 2017)

Vždycky jsem stál mimo hlavní proud a více než to velké a silné mne přitahovalo to menší a křehčí. Zdálo se mi tam prostředí čistší a férovější.  Proto jsem se stal běžcem a ne fotbalistou, proto čtu Literární noviny a ne Blesk, proto se dívám na Art a ne na Novu, proto poslouchám Vltavu a ne Impuls. A proto mě také nikterak nepřekvapilo, že strana,

Pokračovat ve čtení “Povolební”

O přechylování ženských příjmení

V posledních letech je jakousi módou nepřechylovat ženská příjmení. Místo aby se paní jmenovala třeba Jana Nováková, má v občance Jana Novák. Tuto módu a snahu pro jakési originalitě a zajímavosti zdůvodňují zastánkyně i zastánci tím, že prý ona koncovka -ová znamená přivlastnění si ženy mužem. Tedy, že jmenuje-li se žena Nováková, znamená to, že patří Novákovi.  Dle jazykovědců je to mýtus. Příponou –ová se nic nepřivlastňuje. Přivlastňovací koncovka je krátká, tedy –ova.  Je-li –ová vysloveno či napsáno dlouze,

Pokračovat ve čtení “O přechylování ženských příjmení”