• Téma: Televizní a rozhlasové vysílání
• Téma: slatinakovo Téma na měsíc

Podobně reagovali někteří moji známí, když jsem s nimi zkoušel mluvit o tématu tohoto příspěvku. Ale popořádku:

Je všeobecně známo, že probíhá změna standardu pozemního vysílání z DVB-T na DVB-T2. Příčinou této změny je uvolnění televizních kanálů 50–59 pro služby mobilního internetu LTE. Pro televizní vysílání tedy zbývá méně kanálů, proto se přechází na systém DVB-T2 s kódováním obrazu HEVC/H.265, který umí na jednom kanále přenášet více programů oproti DVB-T při zachování stejné kvality.

U nás dojde k vypínání DVB-T během dubna a května 2020. Přitom některé vysílače už vysílají zároveň v novém systému DVB-T2 na provizorních kanálech pro případ, kdybyste výměnu chtěli provést dříve. To platí i pro slatiňanský TV vysílač umístěný na silu pana premiéra vysílající v DVB-T2 na 24. kanálu a v DVB-T do dubna na 48. kanálu.

Programy DVB-T2 nebude možné na starších televizorech vůbec naladit a pro pokračování televizního příjmu bude nutné takový televizor buď vyměnit za nový anebo – což je ekologičtější – dokoupit převodník (set-top-box) označený HEVC / H.265. U toho převodníku si dejte pozor, aby měl takový výstup, jako má televizor vstup.

Jiné možnosti jsou přejít na satelitní nebo kabelovou nebo internetovou televizi (IPTV), což ale přijde na dalších ca. 2000 Kč každý rok jen na poplatcích.

Ale možná že někoho, kdo už stejně má internet, tato nutná změna přivede k myšlence televizi vůbec opustit. Na nějakou dobu nebo nadobro. Toto řešení mi je sympatické a proto bych zde rád zprostředkoval pohledy lidí, kteří tuto myšlenku pojali už před nějakou dobou, které jsem poprosil o svědectví.

Marek Hofman, ředitel ústeckoorlického gymnázia:

TV opravdu nemáme už 22 let. Já jsem na tom byl v podstatě stejně i ve svém dětském věku (TV sice byla, ale velmi omezená rodiči). TV nám nechybí (právě mi tady dvě dcery přes rameno potvrzují, že je to pravda, ale pozor, nejmladší říká: Nám stačí počítač.:-)..). Takže situace v době informační je jiná, než byla za našeho dětství. Dnes nemít televizi vlastně vůbec neznamená, že nemohu sledovat zprávy, filmy či pořady dle vlastního výběru. Dle vlastního výběru a v čase, ve kterém se pro to rozhodnu a ne v čase, který mi „servíruje“ TV. Máme dobrou zkušenost, že se občas na nějaký film koukneme společně jako rodina.

Že je TV žrout času a těžko se od ní zvedá, je určitě pravda. Ale tady je to hodně podobné i s tím počítačem, pro děti jsou limity a omezení nutná, my dospělejší si je musíme stavět sami… Nechci současnou mládež soudit, kdoví jak bych dopadl já, kdybych vyrůstal s PC na stole.

Za sebe jednoznačně tvrdím, že našim rodinným vztahům by TV určitě neprospěla. Sám mám zkušenost, že neumím TV vnímat jako kulisu, při které dělám něco jiného, ani náhodou, že bych stihl vnímat někoho vedle sebe. Když sleduji, tak sleduji.

Michal Kindl, arborista se Slavkovic, který ve Slatiňanech dohlíží na městské stromy:

Televizi nevlastním už asi 15 let a nedívám se na ni podstatně déle.

Místo toho poslouchám svoji ženu, děti a taky Český rozhlas. Pokud bude placení koncesionářského poplatku povinné, i když televizi nemám, zaplatím ho rád. Jen když ji nebudu muset sledovat.

David Kratochvíl, architekt z Velkého Vřešťova:

My nemáme televizi, a jsem za to moc rád. Televize mi brala moc času….. a teď jsem náhodou viděl zprávy před Stardance (kde vystupoval náš známý) a ze zpráv jsem byl úplně vytočený a vyčerpaný. Nic podstatného jsem se nedozvěděl, jenom mne to emočně rozsekalo.

Všechny podstatné informace se stejně ke mně nakonec dostanou jinými cestami, třeba z rádia a ty pěkné pořady o přírodě a o naší krajině nebo o osobnostech, to všechno se dá najít na webu ČT a pustit kdykoliv, třeba i v „hlavním vysílacím čase“ kdy na všech stanicích běží akční trháky.

Zároveň ale musím říct, že jsme před časem pořídili Netflix, protože děti dorostly do věku, kdy by byly dost mimo, když by neviděly kultovní seriály nebo filmy od Marvelu. To se ale dá lehce korigovat třeba vypnutou wifinou.

Pavel Starý z Chrudimi, ředitel lesnické firmy:

Když jsme se před 29 lety brali, tak jsme si toto zařízení nepořizovali a zatím nám to vydrželo. A když si ještě připočtu dobu studií, kdy jsem na TV taky moc nekoukal (včetně gymplu), tak už je to opravdu řádka let.

A v současné době internetu a záznamů z archivu to není až taková ztráta, občas se dá na něco zajímavého podívat u někoho. Ještě si vzpomínám, že v době revoluce a po ní (to jsem byl ještě svobodný) jsem se chodil dívat na zprávy ke známým. V té době to mělo smysl. Jinak spíš poslouchám rádio, obvykle v autě, nyní hlavně ČRo Plus.

Nejmenovaná učitelka ze Slatiňan:

Televizi nemáme už 13 let. Tehdy jsme si řekli, že se dětem budeme raději věnovat, že budeme čas trávit spolu čtením a hraním. Vydrželo nám to dodnes. Děti si rády zalezou ke knížce, nebo čteme společné rodinné čtení a jdeme si něco společně zahrát, jedeme na kola, plavat, cokoli… prostě jsme nějak spolu. Nedávno jsem se ptala syna, jestli mu vlastně nevadí, že žijeme bez televize a on mi odpověděl, že by ji ani nechtěl, že už je tak zvyklý a nepotřebuje ji.

Samozřejmě, že si pouštíme filmy a co potřebujeme, dnes se všechno dohledá. Ale zase je to o tom, že se společně domluvíme a díváme se společně – klidně i na pohádku. Těšíme se na to, je to zase náš společný program ve volném čase.

Nemám pocit, že bychom byli díky tomu, že ji nemáme, mimo dění.

Jana Peřinová ze Slatiňan pracující v sociální oblasti dodává:

Televizi nemáme a zatím jsme nenašli důvod, proč si ji pořídit. Asi bych ani neměla čas ji sledovat. Když si potřebuji najít zpravodajství nebo publicistiku nebo nějaký dokument, vím, kde hledat. Večer, když je čas, tak si spíš čtu nebo poslouchám podcasty. S dětmi se občas podíváme na film, ale k tomu také televizi nepotřebujeme. Pro ty, které fenomén televize zajímá, doporučuji k přečtení knihu Čtyři důvody pro zrušení televize (Jerry Mander).

Samozřejmě když třeba žije člověk sám, už nemůže nic moc náročného podnikat, má fůru volného času, děti či vnoučata se u něho staví 2x týdně (v lepším případě), pak se televize nabízí jako pochopitelný, snadno dostupný, věrný a nenáročný společník pro zahnání prázdnoty, protože poslouchat audioknihy a besedy se také nedá víc než 2 hodiny denně.

V takovém případě nabízím k inspiraci rady jednoho australského psychologa, které jistě neplatí jen pro děti:

Je vhodné stanovit, jak dlouho se děti (…) mohou dívat a (…) na jaké pořady. Děti se tak učí plánovat, vybírat si a vychutnat si ten ‚svůj‘, než aby jen sledovaly nepřetržitý proud pořadů. Je dobré televizor umístit někam, kde se běžně nezdržujete, aby neovládl rodinný život. *1 str. 107

Ono to totiž vypadá, že televize není jen nevinná zábava, ale že má nedobrý vliv na lidi a společnost, pokud se sleduje příliš. Nevěříte-li, čtěte zde. Tím samozřejmě netvrdím, že své problémy a rizika nemá také internet. Ale je to snad důvod mlčet o rizicích televize?