Odkazy na lidi významné i nevýznamné, chvalně i nechvalně, kteří však byli něčím zajímaví, pročež má smysl si je i jejich odkaz či poučení z jejich činů připomínat a kteří zároveň měli co do činění se Slatiňany. Osoby, pro které mohou být také Slatiňany něčím osobité a pro nás výjimečné.
Zde jsou proto, aby bylo možné je snáze propojovat s událostmi, příspěvky a místy připomenutými na tomto webu.
Pokud zde někdo chybí,
*1855 +1938
Malíř a ilustrátor, odborný spisovatel v oboru výtvarného umění a myslivosti, středoškolský pedagog, správce uměleckých sbírek na zámku Žleby*1 a auersperský archivář .*2
Měl 2 děti – Zdeňka a Věru provdanou Dubskou (v Praze). Syn Věry Ivan Dubský byl disident a spolupracoval s V.Havlem *MK
*1858 +1930
Architekt, pedagog C. k. umělecko-průmyslové školy v Praze, kunsthistorik, dramatik, překladatel, ředitel Národního divadla v Praze.*1
Nejmladší syn architekta a restaurátora Františka Sch. (1814–1902). Absolvoval reálné gymnázium v Pardubicích, 1875–80 vystudoval českou techniku v Praze (architektura u prof. J. Schulze) a dva roky na École des Beaux-Arts v Paříži. Po jednoroční vojenské službě v Josefově odjel 1883 do Vídně, navštěvoval přednášky na výtvarné akademii a na uměleckoprůmyslové škole, vyučoval jako suplent na odborných školách v Salcburku a Innsbrucku.
*1896 +1942
Vnuk Fr. Schmoranze st. a syn Josefa Schmoranze.
Žurnalista, literát, loutkář, ministerský rada a šéf tiskového odboru vlády, člen protinacistického odboje*1 a odsouzen a popraven fašisty v Plötzensee *MK.
Jeho žena byla herečka Národního divadla Liběna Odstrčilová, jejich syn byl Vladimír Schmoranz a ten měl dva syny: Martin (primář v Jílemnici) a David (Praha).*MK
Slatiňanská folková skupina s vlastní tvorbou.
Formani působí při T.J. Sokol Slatiňany a spolupracují s městem Slatiňany. Soubor zpracovává písně, tance a zvyky z Východních Čech, převážně z regionů Chrudimska, Hlinecka a Nasavrcka. Členové souboru jsou většinou zkušení muzikanti a tanečníci, kteří se věnují lidovému umění již více jak dvě desítky let a reprezentovali východočeský region na mnoha mezinárodních festivalech v Čechách i v zahraničí.
Soubor vznikl v roce 2004.
*1857 +1899 architekt a stavitel, veřejný činitel. 
Vystudoval architekturu ve Vídni, poté většinu života strávil především ve Slatiňanech, postavil a bydlel v domě, ve kterém je momentálně městský úřad.*MK Připadla mu nelehká úloha převzít otcovu firmu.
Nacházel čas na celou řadu funkcí ve veřejném životě. Byl zvolen prvním velitelem Sboru dobrovolných hasičů ve Slatiňanech, byl druhým předsedou Společnosti smíšených živností, prvním místopředsedou tamní Občanské záložny, navrhl zřídit ve Slatiňanech Čtenářskou besedu a byl zvolen jejím předsedou.
František Schmoranz mladší (19. listopadu 1845, Slatiňany[1] – 12. ledna 1892, Praha[2]) byl slatiňanským rodákem, architektem a prvním ředitelem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a nejstarším synem stejnojmenného místního architekta. Architekt v Egyptě, ve Vídni a v Čechách, rakouský komisař na světové výstavě v Paříži 1878, inspektor textilních průmyslových škol, ředitel C.
František Schmoranz starší (30. prosinec 1814 Bělá[1] u Rychnova nad Kněžnou – 4. duben 1902 Slatiňany) byl architekt, stavitel a restaurátor druhé poloviny 19. století. Od roku 1837 (příp. 1839 – mistrovská zkouška nebo až 1842 – koupě domu č.p. 21)*4 žil ve Slatiňanech. V letech v 1844–1871 působil jako městský stavitel v Chrudimi (1844 –
Významným učitelem Františka Schmoranze st. byl stavebník Benedykt Skwor z Nasavrk (stavěl např. císařskou silnici přes Nasavrky na Vídeň). Na hřbitově má jeho rodina hrob vedle Schmoranzů.
Syn Benedykta Jan Škwor (* 11.3.1836 v Nasavrkách + 3. 6. 1921 v Bubenči) byl c.k. plukovník a za manželku si vzal Františku, dceru Františka Schmoranze st. Ta však asi ve 40.letech zemřela a tak si jako druhou ženu vzal její sestru Zdeňku,
Libor Štumpf
Slovenská 398
537 05 Chrudim
tel. 602 933 649
e-mail: lstumpf
seznam.cz
* 2.5.1932
Umělecký vazač knih F. Jelínek se narodil 2. 5. 1932 v rodině živnostníka, prodávajícího školní potřeby. Studoval v Praze Průmyslovou školu grafickou, obor knižní vazba, v letech 1950–52. Jí se pak věnoval celý život v pozici vedoucího ateliéru podniku TOMOS v Praze, kde rovněž žil. Podzim života tráví pan Jelínek se ženou v rodinném domku ve Slatiňanech po rodičích.
Se zveřejněním výsledků své práce započal v roce 1976 u příležitosti konání II.
