Komunismus jako český národní ideál?

Jak přistupovat ke komunistům a potažmo dalším extremistickým stramám? Máme jim poskytovat stejný veřejný prostor, jako ostatním? Nad tím se už před 15ti lety zamýšlel v Literárních novinách ve stejnojmenné úvaze* filosof Václav Němec a došel k názoru, že je to nebezpečné.

Pokračovat ve čtení „Komunismus jako český národní ideál?“

O útěcích a hledání

Utíkat nemusí vždy znamenat vzít nohy na ramena a někam za něčím pelášit. Utíkat se dá i bez použití nohou. To se utíká především od něčeho. Od problému, od starosti, od bolesti, od trápení i od zmatku ve vlastní hlavě či duši. Stejně tak hledání nemusí vždy vypadat tak, že pobíháme sem a tam, nebo klikáme u počítače a hledáme něco konkrétního, ať už věc, člověka nebo informaci. Hledat můžeme i nějakou svou vnitřní kotvu,

Pokračovat ve čtení „O útěcích a hledání“

O knihovnách

Určitě ty písničky znáte. V jedné se zpívá o tom, že kdyby dotyčný stále nekupoval bedny plné whisky, postavil by si malej dům na louce ukrytý, v té druhé si zase zpěvák posteskne, že kdyby ty muziky nebyly, měl by už dneska tři vily a u každé růžovou zahradu. Mnozí z nás jsme na tom podobně, akorát každý vrážíme peníze do něčeho jiného. Já jsem si třeba nedávno spočítal, že jen za kroniky Laskavých večerů jsem za 17 let utratil asi 35 tisíc korun.

Pokračovat ve čtení „O knihovnách“

O dobru a zlu aneb anděl versus ďábel v nás

Představte si kmotra sicilské mafie, který nechá postřílet, zalít do betonu nebo utopit desítky lidí, bohatne na prodeji drog nebo na prostituci, a přitom nechá opravit střechu na kostele, postavit novou školu a vybavit operační sál v nemocnici. Je to člověk dobrý, nebo špatný? Kdybych byl Sicilan, uctíval bych ho, nebo proklínal? Ovšem pro podobné případy, i když ne tolik krvavé, nemusíme tak daleko na jih.

Pokračovat ve čtení „O dobru a zlu aneb anděl versus ďábel v nás“

O kultuře a kulturnosti

Kulturu může člověk jen konzumovat anebo prožívat. Těch, kteří ji ignorují, je zanedbatelná menšina. Minimálně „popmjúzikové“ hity, z nichž o mnohých by se dalo pochybovat, zde také patří do kultury, poslouchá výrazná většina populace. Tato většina patří mezi tzv. konzumenty kultury. Jedním uchem tam, druhým ven, prolétne to mozkem a nezanechá po sobě nic. Samozřejmě se nemusí jednat jen o hudbu. Mohou to být filmy, literatura i výtvarné umění.  Jde se na vernisáž, protože je dobré tam být viděn,

Pokračovat ve čtení „O kultuře a kulturnosti“

O talentu

Nedávno jsem slyšel v rádiu esej Roberta Musila z roku 1935, v níž se svěřil, že nedělá politiku, protože k ní nemá talent. Ó, jak tomu rozumím! Vzpomínám si, že když jsem kolem roku 1990 aktivně „boural socialismus“, tak mně několik lidí říkalo, že bych měl kandidovat na starostu. Stačilo jim k tomu to, že jsem byl v té době hodně vidět a slyšet.

Pokračovat ve čtení „O talentu“

O stavbě hory aneb proč jeden týden nestačí

Vždycky když jedu přes Nasavrky na Trhovou Kamenici, zpomalím a fascinovaně se dívám na tu obrovskou horu, která stále roste. Část je již porostlá travou a bude-li ještě někdy sníh, dá se proměnit na menší sjezdovku. Ale při tom pohledu je mi vždy úzko. Samozřejmě, i já mám na růstu té hory svůj podíl.

Pokračovat ve čtení „O stavbě hory aneb proč jeden týden nestačí“

O misích a misiích

Nedávno jeden mladý Američan sedl do kánoe, vzal si s sebou bibli a jel přivádět na víru jakýsi divoký kmen na nějakém indickém ostrově. Ale ti nevděčníci ho zamordovali dřív, než jim stačil říci, proč k nim přijel. Ponechme nyní stranou otázku, jak by je asi přesvědčoval, když ti bezbožníci měli svůj vlastní jazyk, který nikdo neznal, a jinak než po svém se dorozumívat neuměli. Oni dokonce nepoužívali ani oheň, žili prý stále v době kamenné.

Pokračovat ve čtení „O misích a misiích“