Jak přistupovat ke komunistům a potažmo dalším extremistickým stramám? Máme jim poskytovat stejný veřejný prostor, jako ostatním? Nad tím se už před 15ti lety zamýšlel v Literárních novinách ve stejnojmenné úvaze* filosof Václav Němec a došel k názoru, že je to nebezpečné.
… Pokračovat ve čtení „Komunismus jako český národní ideál?“
Utíkat nemusí vždy znamenat vzít nohy na ramena a někam za něčím pelášit. Utíkat se dá i bez použití nohou. To se utíká především od něčeho. Od problému, od starosti, od bolesti, od trápení i od zmatku ve vlastní hlavě či duši. Stejně tak hledání nemusí vždy vypadat tak, že pobíháme sem a tam, nebo klikáme u počítače a hledáme něco konkrétního, ať už věc, člověka nebo informaci. Hledat můžeme i nějakou svou vnitřní kotvu,
Myslím, že nežije takový člověk, který by o sobě řekl, že nemá rád hudbu. Stejně tak jako každý o sobě řekne, že má smysl pro humor, byť je to ten největší morous pod sluncem. Hudba je široká jako vesmír.
Hned v první větě se musím omluvit za vulgarismy v tomto textu obsažené, ale má-li se o nich psát, bez nich to nejde. Myslím však, že slušný čtenář k duševní úhoně nedojde. A sprosťákům to udělá radost.
Vzhledem k hektičnosti svého života nemohu slíbit, že někdy někam přijdu. A už vůbec ne, že včas.
Žijeme v hrozně uspěchané době.
