denikn: Historie Izraele a Palestiny od 19.stop dodnes. Kdo je Netanjahu? odemčený článek

Izrael a Palestina. Dvacet tisíc slov, díky nimž pochopíte konflikt, který nemá obdobu (denikn.cz) Článek je odemčen i pro neplatící, ale na přečtení je nutná registrace (připravte se pak na pár reklamních emailů).

Poutavě popsaná historie vztahu mezi Palestinci a Izraele od 19. století. Celkem asi 25 stránek textu rozděleného na asi 40 kapitolek. V prohlížeči Edge je možné nechat si ho přečíst počítačem (přes klávesovou zkratku Ctrl+Shift+U).

Citace z textu

Probouzí ve vás jakékoli vyprávění o blízkovýchodním konfliktu silné emoce? Nejste sami. Toužíte ho nějak vyřešit? Samozřejmě toužíte. Máte vztek na Izrael? Nebo naopak na Palestince? Jedno i druhé je pochopitelné a oprávněné. Je ten váš nápad, který by to všechno vyřešil, proveditelný?

Společný stát Židů a Arabů v Palestině vzniknout nemůže přinejmenším proto, že většina lidí v obou národech si ho nepřeje. Mezi Izraelci i Palestinci existuje menšina, která by byla pro; je bohužel velmi pravděpodobné, že tito lidé by byli prvními oběťmi násilí, jež by v takovém hypotetickém soužití zavládlo. (Vědí to.). Největší potíž je v tom, že Izrael je demokratická země, zatímco v arabské politické kultuře demokracie nikdy a nikde neuspěla. Široké pojetí svobody slova, emancipace žen a menšin, liberální hodnoty – na tom všem by se projekt společného státu zasekl, i kdyby nějakým zázrakem dokázal překonat ostatní neshody. Kdyby Palestinci chtěli takové hodnoty přijmout, ocitli by se pod obrovským tlakem ze sousedních arabských zemí. Kdyby se jich Izraelci naopak vzdali, jejich společnost by zanikla.

Obsah

Izrael a Palestina. Dvacet tisíc slov, díky nimž pochopíte konflikt, který nemá obdobu 1
Populista uprostřed katastrofy 1
Národ vyhnanců 2
Židovský stát 4
Mandátní Palestina 4
Ben Gurion versus Žabotinskij 5
Dělení Palestiny 6
Hlavně pryč z Evropy 7
Nezávislost a Nakba 7
Palestinská diaspora 8
Bibi, Joni a Ido mezi USA a Izraelem 9
Šestidenní válka 9
Benjamin, elitní voják 10
Na scénu vstupuje Arafat 10
Izotop a Mnichov 10
Jomkipurská válka 11
Benjamin, propagátor Izraele 11
Jediný, kdo padl v Entebbe 11
Válka zvaná Mír (pro Galileu) 12
Chval, Sijóne, svého Boha 12
Benjamin diplomat 13
Benjamin, konečně politik 14
Kamenem do okupanta 14
Hamás proti Arafatovi 15
Osady a osadníci 15
Benjamin v plynové masce 16
Smlouva o smlouvě budoucí 16
Goldstein a Amir 17
ABC okupace 17
Benjamin poprvé premiérem 18
Benjamin dotlačený do Wye River 18
Jen ne Bibi 19
Benjamin a erotické video 19
Procházka na Chrámové hoře 20
IDF odchází z Gazy 20
Fatáh utíká z Gazy 21
Palestina a peníze 21
Bojiště Gaza 21
Odbočka: Izrael, Palestina a my 22
Benjamin podruhé premiérem 23
Jak znechutit Obamu 23
Benjamin vizionář 23
Nový hlavní nepřítel – Írán 24
Benjamin bez zástěrek 24
Benjamin a velcí kluci 24
Benjamin korupčník 25
Volby stíhají volby 25
Kdo je kdo v izraelské vládě? Sňatky z rozumu dovedly zemi k chaosu 26
Boj o charakter státu 26
Do neznáma 26

Vznik Izraele (vybráno z textu)

Židé se usídlovali v Palestině od konce 19. stol., kam utíkali před pogromy s tichou podporou tehdejší britské vlády, která však až do konce 2. sv. války nedovolila založit stát. Půdu většinou kupovali od arabských a tureckých vlastníků.

V listopadu 1947 schválila OSN rozdělení Palestiny na dva budoucí státy, jeden židovský, druhý arabský; Jeruzalém neměl patřit ani jednomu z nich, měl být pod mezinárodní správou.

Levicoví sionisté plán přijali, pravicoví, stejně jako zástupci Arabů ho odmítli. Rezoluce Valného shromáždění číslo 181 však vstoupila v platnost bez ohledu na názor kohokoli v Palestině – koneckonců ani tamní Arabové, ani Židé nebyli členy OSN. O několik hodin dříve podepsali vedoucí představitelé palestinských Židů v čele s Davidem Ben Gurionem prohlášení nezávislosti Státu Izrael.

Občanská válka se vzápětí změnila v zahraniční intervenci. Na Izrael během jediného dne zaútočily armády čtyř arabských zemí: Egypta, Sýrie, Iráku a Zajordánska. Jen Egypt měl ustálený státní aparát, ostatní tři získaly nezávislost až v roce 1946 a byly v procesu formování a sporů o moc. Izrael dokázal v početně nerovné válce zvítězit, protože své vnitřní spory odložil, protože získal zahraniční podporu, peníze a zbraně (jejich významným dodavatelem bylo Československo, tou dobou samozřejmě už se Stalinovým souhlasem) a protože boj za nezávislý stát vzala naprostá většina obyvatel za svou věc, pro kterou byli ochotni obětovat cokoli.

Válka měla dva vítěze a dva poražené. Nesporným vítězem byl Izrael. Získal více území, než kolik mu přiřkla původní rezoluce OSN, a vynutil si respekt sousedů, což mu umožnilo další existenci. Poraženým jako celek byly arabské země, kterým jejich válečné dobrodružství nevyšlo – s výjimkou Zajordánského království, druhého vítěze izraelské války za nezávislost. To se zmocnilo rozsáhlého území na pravém břehu řeky Jordán včetně historického centra Jeruzaléma, měst Betlém, Hebron a osady Jericho. Tomuto území se dnes říká Západní břeh. Je to oblast, kde se odehrává většina starozákonních příběhů, biblické srdce starověkého Izraele. Zároveň je to také hlavní a největší část arabského palestinského státu podle rezoluce OSN. Tím se dostáváme k druhému a hlavnímu poraženému, jímž jsou palestinští Arabové. Židé si svůj stát uhájili, Arabové o něj přišli. Menší část území, jež jim bylo určeno, zabral Izrael, podstatně větší pak Zajordánsko (které se následně přejmenovalo na Jordánsko, aby svou expanzi na opačný břeh řeky stvrdilo symbolicky) a také Egypt, který se zmocnil pásma Gazy. Na palestinské Araby – neboli na Palestince, jak se jim od té doby říká – nezbylo nic, protože neměli sílu, jíž by si ve všeobecné rvačce cokoli vybojovali.

Napsat komentář

U komentářů prosím uvádějte celé své jméno.