Dovolte, abych splnil slib daný před lety místní kronikářce o činnosti jednoho malého podniku v místní obci. Jedná se o Výkupnu léčivých rostlin „LEROS“ se sídlem Zbraslav n. Vlt., která v r. 1968 získala areál již nefunkčního lihovaru. Vedoucím a iniciátorem této změny byl pan Kysela. Budova byla upravena pro skladování zboží a vysoký komín využit pro výstavbu sušárny. Prozatímní nákupna v Nasavrkách byla zrušena a v krátké době se vedoucím provozovny ve Slatiňanech stal pan Josef Slavík z místní části Škrovád.1
Hlavním úkolem nákupny byla organizace, pěstování a nákup léčivých rostlin v pěti, později osmi okresech Východočeského kraje. Rostliny se vykupovaly v suchém stavu od smluvních dodavatelů. V syrovém stavu i šípek, plod bezu černého, kaštany a kořeny všeho druhu. V Česku působilo 13 nákupen a Slatiňany se postupně svým objemem nákupu stávaly největší. Pěstované druhy byly získávány smluvně od JZD a drobných pěstitelů. Ročně se vykoupilo až 53 tun suchého heřmánku v šesti kvalitách.1
Nákupnou zajišťovaná plocha pro pěstování námele byla okolo dvou tisíc hektarů. Ve větší míře se kromě těchto druhů pěstoval lopuch, lékořice, reveň, máta, yzop a jiné druhy. Sběrové druhy byly získávány většinou ze škol. Od soukromých sběračů se kupovaly léčivé rostliny přímo na nákupně a v sezoně jednou týdně v Rychnově n. Kn. a v Havlíčkově Brodě dle každoročně vydávaného ceníku. Sešlo se až neuvěřitelné množství třeba květu hluchavky (1 200 kg), sedmikrásky, květu podběle, divizny atd. Úkolem pracovníků nákupny tedy bylo léčivé rostliny převzít, ohodnotit, proplatit a uložit do skladů. Mimo sezonu se zboží třídilo, balilo a odesílalo do výrobny čajů aneb exportních skladů. Ve slatiňanské nákupně pracovalo 12 až 16 pracovníků. Kapacita skladu však byla nedostačující, a tak se v osmdesátých letech přistavěla velká skladovací hala přiléhající k původní budově. Rovněž tak byl LEROS iniciátorem a účastníkem výstavby nové silnice kolem řeky až k podniku. Období mimo sezonu bylo využíváno k dalším činnostem – barvení a sušení pilin pro výrobu purpury apod.1
Po r. 1990 podnik přecházel do soukromého podnikání a začalo se přihlížet k ekonomice provozu. Hlavně sběrové druhy pro sběrače a školy začaly být neatraktivní. Majitelé se více zaměřili na lacinější dovoz z balkánských zemí a zdejší nákup jakostnějšího zboží se snižoval. Negativně působilo i střídání majitelů, z nichž ten poslední Kofola a.s. Krnov se rozhodl areál prodat.1
Pro věrné sběrače pokračuje ve výkupu poslední vedoucí nákupny pan Pavel Dymák z Podlíšťan, který se této práci věnoval 27 let. Objekt má nyní nového majitele, kterým je podnik Stavební huť Slatiňany spol. s r. o.1
Pro kroniku města sepsal Miroslav Jelínek, který zde 1. 1. 1971 nastoupil a 25 let spokojeně pracoval.1