• Téma: Slatiňácký hydepark
• Téma: Fejetony Zdeňka Jiráska
• Dezinformace o ukrajinské válce a informační válka Ruska proti Západu

Nevím, jestli je to tak i v jiných zemích, ale u nás mám pocit, že jsme jako společnost neustále rozděleni na dva (někdy i více) nesmiřitelné tábory. Tak jen, co já pamatuji. Dělili jsme se na komunisty a antikomunisty. Pak nás rozdělil Zeman, ten politik, co to dotáhl až na prezidenta. Jedni ho milují či aspoň uznávají, jiní, a je jich asi stejně, ho nesnáší. Zeman tělesně i duševně vyčpěl, ale rozdělil nás Babiš alias Bureš. Početné skupině vůbec nevadí, že to byl prominentní komunista, spolupracovník StB, později oligarcha a vlastník řady medií, jejichž prostřednictvím ovlivňuje veřejné mínění, nevadí jeho podvodné čerpání dotací, nevadí ani jeho proruské a proputinovské myšlení. A jiné početné skupině to naopak vadí zcela zásadně. Hodně nás rozdělil i Covid, či přesněji očkování. Polovina obyvatel ho uvítala a věřila v něj, polovina se stala tzv. antivaxery. Toto rozdělní ještě ani plně neodeznělo, a už nás dělí válka na Ukrajině.

Není jistě občana, který by otevřeně řekl, že válku na Ukrajině schvaluje. I když je i pár takových, nahlas si to nikdo říci netroufne. Za jeden z největších projevů alibismu a zbabělosti považuji časté prohlašování některých politiků, že jsou proti válce. Samozřejmě, proti válce není jen naprostý idiot. Ale pokud neřekne jasně a srozumitelně, že odsuzuje ruskou agresi, že Rusko vojensky napadlo jinou zemi, že v ní páchá válečné zločiny, záměrně ničí civilní objekty včetně škol a nemocnic, že ruští vojáci rabují, kradou, znásilňují, mučí a vraždí civilisty, pak z toho plyne, že mu to nevadí, nebo to dokonce schvaluje. Anebo prostě věří ruským zdrojům, že jde jen o jakousi speciální vojenskou operaci a televizní záběry jsou zfalšované.

Obhájci Ruska často argumentují tím, že Západ tuto válku sám vyprovokoval, že Ukrajina je v podstatě fašistický stát (?) a že Putin udělal jen to, co udělat musel. Člověka s takovým názorem asi nikdo nepřesvědčí, ti lidé to mají hluboko v sobě. Ale představme si takovouto situaci.

Můj soused, se kterým se moc nemusíme, ale žijeme vedle sebe desetiletí v poklidu, se nechá potetovat, vyholí si lebku a začne chodit do posilovny. Jinak nic. Nadále se zdravíme a jeden druhého nevyhledáváme. Já však jednou v noci přelezu zeď, otrávím mu psa, praštím ho klackem po hlavě, znásilním ženu a nakonec mu zapálím barák. Preventivně. A nyní si odpovídejte sami. Zachoval jsem se správně? Nejsem vlastně já agresorem? Byl jsem v právu? A to si nemyslím, že by se Ukrajina vůči Rusku chovala nějak provokativně. Jen blázna by napadlo zaútočit na souseda, který má desetkrát více vojáků a zbraní.

A co ti uprchlíci? Zatím větší část společnosti pro ně má pochopení a snaží se jim pomáhat, někdy i za cenu vlastního uskromnění a nepohodlí. Přibývá ale těch, kteří ochotu pomáhat ztrácejí, tedy pokud ji vůbec kdy měli. Prý už jich je tady moc. Prý je to na úkor našich občanů (hleďme na ně, vlastence). Prý se naše děti nedostávají do školek a škol, protože přednost mají děti z Ukrajiny. Ano, i to se říká, ale nikdy nikdo neřekl konkrétní školu, která české dítě odmítla, nikdy nikdo neřekl jméno rodiny, které se toto přihodilo! Nemocnice prý odmítají ošetřit české občany, protože přednost mají pacienti z Ukrajiny. Opět bez konkrétních údajů. České rodiny prý nemají kde bydlet, protože volné byty se zadarmo rozdávají Ukrajincům. Kvůli Ukrajincům se všechno zdražuje, protože ono všechno jim rozdáváme zadarmo.  A to všichni poctivě pracujeme a platíme daně. Tyto názory nejsou až tak ojedinělé.

Uprchlíci k nám prý přijedou drahými auty a s tučnými konty, tak ať se o sebe postarají. Samozřejmě, jsou mezi nimi i bohatí, stejně jako se mezi nimi najdou i zločinci a různí asociálové. Tomu se bohužel zabránit nedá, na nějaké prověrky a lustrace nejsou lidi, peníze ani čas. A protože jde o uprchlíky před válkou, tak ani vůle.  Ale myslí si snad někdo, že kdyby nějaká mocnost napadla nás, že bychom neutíkali? Nebo že by utíkali jenom slušní, vzdělaní, bezproblémoví, finančně zajištění a jazykově vybavení? Ba ne, nohy na ramena by vzali lidi všech možných vrstev a kast. Ale my se bát nemusíme. Nás nikdy nikdo nenapadne. A i kdyby, máme přece silnou profesionální armádu. Oni si to do nedávna na Ukrajině mysleli taky.

Dobrá, tak trochu pomoct těm uprchlíkům můžeme, ale rozhodně bychom na Ukrajinu neměli posílat žádné zbraně. Ty přece jen prodlužují válku a zvyšují počet obětí. Pravda je v tom, že kdybychom tam žádné zbraně neposílali, tak už je dávno po válce – Ukrajina by byla zcela ovládnuta Ruskem. Současná válka by se jen změnila na válku partizánskou. A ta by nás zajímala asi tolik jako nepokoje v Bangladéši. A věřili bychom, že Putin bude plně spokojen a nastane tak klid. Určitě by nechtěl kus Moldavska, určitě by neměl žádné jiné územní nároky, určitě by na Ukrajině nedělal čistky a nemstil se.

Ale jo, trochu pomoct bychom měli, avšak v žádném případě to nesmí být na úkor naši životní úrovně. Pokud bychom si měli kvůli uprchlíkům něco odříci, tak rovnou říkáme ne! Ale jinak jsme samozřejmě proti válce, což musí stačit.

Další dělící příkop je v tom, zda s Ruskem udržovat alespoň obchodní styky. Vždyť tolik českých firem nyní přichází o peníze. Jedni si říkají, že co je tuzemským firmám do nějaké války, že dovozem a vývozem zboží přece žádnou válku nepodporují. A jiní jsou zase toho názoru, že Rusko je fašistický stát a je lepší přijít o nějaké peníze, než jakkoliv tento režim podporovat a spolupracovat s ním.

Samozřejmě jsou tady plyn a ropa, na kterých jsme životně závislí a bez kterých dnes už neumíme žít. Každému je jasné, že jinde než z Ruska nyní tyto komodity v potřebném množství nenakoupíme. A omezovat se v žádném případě nechceme. Takže nám nezbývá, než zatnout zuby a od těch Rusů kupovat. A přitom věřit, že Rusové zisk z prodeje investují do školství, zdravotnictví a kultury a nikoliv do financování války.

Bohužel kupovat od nich musíme, ale musíme i velice intenzívně pracovat na tom, abychom se od této závislosti na Rusku co nejdříve osvobodili. Asi to nebude za rok, asi ani za tři, ale pokud to nebude ani za pět let, tak už to bude naše neschopnost či neochota, popř. obojí. Zde je naprosto klíčové, kdo o tom bude rozhodovat. Jestli to bude vláda demokratická a orientovaná evropsky anebo vláda proruská a oligarchistická.

Podobné je to ve sportu. Ruští sportovci prý za válku nemohou. S tím se dá souhlasit, ale proč neřeknou nahlas, že vpád na Ukrajinu odsuzují a nesouhlasí s ním? Buď ho neodsuzují a souhlasí s ním nebo se bojí svůj názor vyslovit, neboť by jim za to v tom svobodomyslném a mírumilovném Rusku hrozil velký trest. Pro Putina a Rusy vůbec je sport nejen milovanou hračkou, ale i skvělou propagandou, něco, na co jsou Rusové hrdí, něco co jim dodává sebedůvěru a zvyšuje jejich prestiž. A také přispívá do státní pokladny. I když to nedají znát, neúčast svých sportovců na vrcholných akcích jistě nesou velice těžce. Zejména hokej je asi hodně bolí.

A ještě jeden důležitý postřeh. Nikoli můj, i když s ním souzním. V posledních dvou letech, kdy nás decimoval Covid se vytvořily, jak už bylo řečeno, dvě nesmiřitelné skupiny – zastánci očkování a tzv. antivaxeři. Nyní válka Covid zahnala do ústraní, ale velká většina antivaxerů se bleskově přeorientovala na obhájce Ruska a odpůrce pomoci Ukrajině. Jinými slovy, antivaxeři a obhájci Ruska jsou většinou jedni a ti samí. Je to jen náhoda?

Obhájci Ruska si libují v mnoha dezinformačních zdrojích, věří jim a ony dezinformace šíří dál.  Jan Beroun, šéf vojenského zpravodajství říká: „Dezinformace mají sílu společnost totálně rozdělit a v časech války i zlomit ochotu státu se bránit. Putina jednota Západu zaskočila a chce ji zlomit.“ A není nic snazšího, než šíření dezinformací. Ty v mnohých hlavách najdou dostatek živné půdy k dalšímu bujení a růstu. Člověk, který těmto trollům skočí na špek, pak už většinou nebude ochoten svůj názor změnit. Buď v něj věří jako v boha nebo jen nedokáže přiznat svou pomýlenost.