Noví řeholníci dnes žijí více mezi lidmi a méně v klášterech

Křesťanské kláštery vznikaly už ve starověku, kdy se stále více mužů a žen cítilo být Bohem povoláno žít na osamělých místech jako poustevníci; vzorem je sv. Antonín Egyptský. Tito poustevníci se časem začali scházet ke společné modlitbě a životu; kolem roku 320 založil Pachomios v Horním Egyptě první křesťanský klášter.

Mnoho řeholních řádů, z nichž mnohé působí dodnes, vznikly ve středověku. Byla to převážně společenství modlitební, uzavřená v klášterech. Františkáni a dominikáni však už vycházeli mezi lidi a šířili novým způsobem křesťanství. U řeholních domů vznikaly špitály (sv. Anežka česká), při morových epidemiích vycházeli členové charitativních řádů mezi nemocné. Jezuité se věnovali vzdělání a spolu františkány se věnovali misiím mimo Evropu.

Převratný nástup průmyslu a s ním spojená katastrofální bída nové třídy – dělnictva v 19. století žádala naléhavé řešení. Stát nebyl dosud na nově vzniklou situaci připraven a této role se obdivuhodným způsobem ujaly ženské řeholní řády a kongregace (např. salesiáni). V druhé polovině 19. století jich vzniklo velké množství. Udělaly veliký kus práce v podobě sirotčinců, dětských útulků a jeslí, chudobinců, nemocnic, ústavů pro duševně postižené, pro mravně narušenou mládež a škol. Právě kongregace školských sester sv. Františka, která působí od konce 19. stol. ve Slatiňanech, se ujala vzdělávání a výchovy dívek.

V době komunistické nesvobody sestry nesměly učit, pracovaly ve zdravotnictví. Nyní působí opět i na poli vzdělávání.

A protože pro přežití komunit už není nutné mít vlastní budovy a statky, tak se dnes nová povolání k zasvěcenému životu hlásí spíše do menších komunit sídlících v běžných domech. Takové skupiny (nazývané sekulární společenství) působí zejména mezi lidmi, jejichž potřeby zatím stát ani jiné organizace neumí zatím efektivně řešit, tedy mezi lidmi s různě rozvrácenými vztahy, osamělými, deprivovanými a duchovně vyprahlými. patří mezi ně např. Komunita pro závislé In Diaogo, Misionářky lásky  Matky Terezy, Františkánští terciáři, Schoenstadtské hnutí, Malé sestry Ježíšovy (inspirované novodobým otcem pouště Karlem de Foucaldem).

Napsat komentář