- Téma: Projekty zabývající se znovuvyužitím nepotřebných věcí
- elektro – do kontejneru
- elektro – do sběrného dvora
Najdete tu stánky s občerstvením, volně pobíhající drůbež, ženy nesoucí na hlavě nejrůznější náklad, několik nevysokých mešit i na kolech závodící chlapce. V jednom se Agbobloshie od ostatních čtvrtí v hlavním městě Ghany liší – síť ulic tu není tvořena budovami nebo domky, ale v některých místech až třímetrovými hromadami vyřazené elektroniky, všude kolem se povaluje hnědočerný štiplavý kouř. Nacházíme se na největší skládce elektroodpadu na světě.
Šrotoviště v Agbogbloshie leží přímo v srdci dvoumilionové Akkry a mezi odbornou veřejností je dobře známé – v roce 2013 se tento areál, ve kterém žije a pracuje odhadem asi 40 tisíc lidí, dostal na seznam deseti nejznečištěnějších míst na světě. Důvodem je neodborné zpracování nejrůznějších odpadů, ze kterých se místní snaží získat cenné součástky a ty následně prodat.
„V elektrošrotu se dají často najít drahé kovy jako měď nebo hliník, v některých případech dokonce zlato. Nejjednodušší metodou, jak je vydolovat, je přitom toxický táborák. Stačí věci naházet na hromadu a tu zapálit. Plasty shoří a zůstane jen žádoucí nehořlavý materiál,“ popisuje Jindřich Petrlík praxi, se kterou se už dříve setkal v Thajsku nebo Číně.
Tento postup má pochopitelně svou hodně stinnou stránku. Kvůli rakovinným onemocněním způsobených toxickými látkami se podle zjištění deníku The Guardian většina lidí z Agbogbloshie nedožije třiceti let.
Motory, ledničky, klimatizace, televize, počítače…
Podle odhadů se do africké Ghany ročně doveze odpad v řádu statisíců tun, velká část přitom pochází ze zemí Evropské unie a pravděpodobně i z České republiky. Chybí však technologie a prostředky na jeho bezpečné zpracování.
„Rozvíjející se země jako Ghana zpravidla postrádají potřebné vybavení a filtrační technologie na bezpečné nakládání s elektroodpadem. Toxické zplodiny se pak rozšiřují do širokého okolí, kde je vdechují zvířata i lidé,“ vysvětluje Petrlík.
Černý kouř je patrný i na satelitních snímcích Google Maps, celá oblast se na nich jakoby ztrácí v mlze. Hned za branami areálu šrotoviště, ze kterého se kromě šedé dýmové clony valí také výrazný zápach, přitom najdeme tržiště s množstvím na pultech vystavené zeleniny, především manioku a červené cibule. O kus vedle se pak obchoduje s automobilovými díly, které pocházejí právě z nedalekého vrakoviště.
„Jestli nějakou součástku nenajdete tady, musíte si ji nechat dovézt ze zahraničí,“ popisuje rozlehlost a význam zdejšího trhu Eric Akortia, odborník na toxické znečištění z univerzity v jihoafrickém Tshwane. Jeho výzkum publikovaný letos v lednu prokázal vysokou kontaminaci skládky bromovanými zpomalovači hoření (BFR), zejména polybromovanými difenylethery (PBDE). „Naše výsledky naznačují, že neodborná recyklace elektronického odpadu má negativní dopady na životní prostředí a lidské zdraví,“ uzavírá studie.
Tým Arniky ve spolupráci s Akortiou a jeho kolegy odebral v Agbogbloshie vzorky pro následnou analýzu na přítomnost nebezpečných dioxinů a jiných perzistentních organických látek (POPs). Naším cílem je získat dostatek důkazů o znečištění a dosáhnout úpravy unijní legislativy, která by zabránila vyvážení elektroodpadu do nedostatečně rozvinutých zemí. Ty si s ním dnes poradí jen za cenu životů svých obyvatel.
Martin Holzknecht
(článek původně vyšel v Arniku, převzat se svolením)