- Téma: Nedostatek parkovacích míst v ulicích města
- Téma: Nedostatečná parkovací kapacita pro návštěvníky Spartaku
- Návrh: Neupřednostňovat parkující vozidla a zeleň ve vozovce před cyklisty
Auta přibývají, ulice jsou ale stále stejné, takže přibývá (po celém světě) míst, kde už nelze na ulicích zaparkovat všechna auta, která by občané chtěli, takže vzniká maličko konflikt mezi parkujícími a projíždějícími či procházejícími. A město jako jeden z vyšších arbitrů by se v zájmu míru a klidu mělo snažit tento konflikt mírnit a případně se postavit na jednu stranu.
Parkující lze pro zjednodušení problému rozdělit několik skupin:
- cizí parkující
- příležitostní – hosté města či příbuzní
- pravidelní – např. dojíždějící, kteří zde pracují, nebo odtud pokračují vlakem či autobusme
- domácí parkující
- příležitostní – když nějaký občan normálně parkuje na svém, ale zrovna potřebuje něco vyložit anebo za chvíli pojede znovu, tak se mu nechce otevírat bránu
- pravidelní
- nemající jinou možnost – např. v bytovce, která nemá u sebe žádný prostor, kam by šla zaparkovat auta, anebo nemají přístup na svůj pozemek
- mající jinou možnost – ale nechce se jim zajíždět na zahradu, aby se neomezovali v jejím využívání
Takhle ad hoc se nabízí zaměřit se prvně na poslední skupinu, která by mohla své parkování vyřešit nejsnáze s nejmenším úsilím.
Pokud by se některé z těch, kteří „mohou, ale nechtějí“ parkovat mimo veřejné cesty, jistě by město bylo lépe průjezdné a i ti, kteří „nemohou“, by snáze zaparkovali a méně by omezovali průjezd a přehlednost křižovatek a přechodů.
Motivace nemusí být nutně restriktivní, tedy „nepříjemná“. Může být i pozitivní, „dobrovolná“ … a takovou bych hledal předně. Byť se té pozitivní motivaci po 50tileté devastaci společnosti komunisty a nacisty stále ještě musíme učit…