Spadl jsem s autem v Kochánovicích do příkopa. Bylo to ten první zimní den 11. Prosince, kdy nasněžilo, pak to zmrzlo1, a obecní silnice z Trpišova do Slatiňan se změnila v klouzačku. Měl jsem tudy zrovna cestu. Dobře jsem si všiml značky na trpišovské návsi, že v zimě se silnice neudržuje. Jel jsem přesto moc rychle, na což jsem ale přišel, až když mě začal předjíždět zadek auta. Podařilo se mi ho vrátit, jenže pak pokračoval v opačném směru. I to se mi podařilo zvrátit, ale to už bylo tak rychlé, že jsem šel do hodin. No, nejsem Niki Lauda, a tak jsem těch hodin udělal sotva 6 a už jsem byl v příkopě. Na boku a v protisměru, z čehož později někteří usuzovali, že jsem jel od Slatiňan, a divili se, jak jsem mohl spadnout do příkopu na rovince ještě pod kopcem.
Zůstali jsme v sedačkách na pravém boku, svět byl naležato, a chvilku jsem musel přemýšlet, jak vlastně vystoupíme. Vzpomněl jsem si na kladívka v autobusech a vlacích pro podobné případy. Nakonec jsme vylezli levými (aktuálně horními) dveřmi po vzoru tankisty.
Bylo tedy štěstí, že jsem nejel zas moc rychle, že nejel nikdo proti a že jsem netrefil mostek o pár desítek metrů dál, že jsme byli připoutaní a nezlomili si nic.
Ohromilo mě, že každé z těch 30ti aut, které během následující hodiny jelo kolem, zastavilo nebo aspoň zpomalilo, aby řidiči nabídli pomoc. Fakt všichni, ačkoliv riskovali, že se už nerozjedou, nebo že způsobí další nehodu (byla to fakt klouzačka, i jen jít po silnici bylo o úraz).
Marně jsme nejdřív zkoušeli auto aspoň postavit na kola. Jeden z řidičů mi dal tip a číslo na pana Miloslava Kolka z Trpišova, který má traktor a prý zde často auta vytahuje. Jiný řidič odvezl syna domů do Slatiňan. Další řidiči pak během vyprošťování zastavovali přijíždějící auta. Panu Kolkovi jsem se dovolal, slíbil, že se hned oblékne a přijede, během 25ti minut dorazil a během dalších asi 20ti minut už stálo auto na silnici, za což mu i takto děkuji. Když jsem se ptal, co jsem dlužen, tak opáčil: „A nejste Vy ten Koblížek, co píše toho slatiňáka? Já na to občas koukám. Tak to nechte bejt.“. Samozřejmě jsem nenechal, ale potěšilo to. Auto z toho nakonec vyšlo docela dobře, ještě ten den jsme s ním odjeli na Vysočinu.
Jo, a proč to vůbec píšu: Říká se, že se 7x víc píše o zlých lidech a událostech, než o dobrých. Je to i pochopitelné – kdo by četl články o tom, že osobní vlak z Lovosic do Ústí nad Labem deseti nebo statisíckrát dojel a zpožděním a dovezl živé a zdravé všechny své pasažéry? Ale když jednou strojvůdce přehlédl návěstí před výhybkou, psalo se o tom týden2. Stejně to funguje s letadly, se zloději, s úchyláky, zkorumpovanými politiky, kteří denně plní média za vzrušené pozornosti čtenářů. Většina z nich si totiž platí (přímo nebo sledováním reklam) média ne pro vyvážené informace, ale aby pro pobavení či vzrušení. Podobně „neobjektivní“ jsou i rozhovory lidmi v našem okolí a to ze stejného důvodu. Na tom samozřejmě není nic špatného! Akorát je třeba mít na paměti, že takové zdroje fakt nedávají pravdivý pohled na svět. Takže, ač z médií či z rozhovorů to vypadá, že pořád nějací politici se korumpují, letadla každou chvíli padají, kradou se furt kola, muslimové nejraději vraždí a znásilňují, tak to tak vůbec nemusí být, nebo ne v takové míře. A tak má, myslím, smysl si dát občas práci a do mediálního prostoru dávat i dobré zprávy, i kdyby neměly mít takovou čtenost. Z téhož důvodu jsem i já dříve nabyl dojmu, že většina cizích lidí kolem jsou sobci, dělají jen to, co se jim v tu chvíli vyplatí, a je jedině správné chovat se vůči nim stejně. Není to správné, tento můj dojem byl mylný a já si to nechci nechat jen pro sebe.
- Výstraha ČHMÚ – 11.-13. 12. – nová sněhová pokrývka, sněhové jazyky – slatinak.cz[↩]
- V Ústí vykolejil vlak. Jeden mrtvý a jedenáct zraněných – iDNES.cz 28.6.2010[↩]
Odkaz: Ozvěny 2/2023