Přirovnání k mafii používám v této souvislosti rád, zdá si mi nejpřesnější. Tak tedy, představte si kmotra třeba sicilské mafie. Má na rukou krev tisíců lidí, které dal rozstřílet, které zalil do betonu, nechal beze stopy zmizet. Vybírá výpalné od obchodníků, obchoduje s drogami, se zbraněmi, se ženami, má podplacené politiky, úředníky, policisty, nikdo si na něj netroufne. Na druhé straně, nechal opravit střechu na kostele, postavil školní hřiště, vybavil nemocnici novými přístroji, přispívá na charitu a každou neděli chodí do kostela. Díky penězům, které nakradl nebo získal jinou nelegální činností, díky všem vraždám si to může dovolit. Tak a teď řekněte, je to zločinec nebo šlechetný lidumil. Já tvrdím, že mafián je zločinec, který z důvodu zakrytí svých zločinů občas udělá dobrý skutek.
A teď komunisté. Popravili, na hranicích zastřelili a jinak nechali zabít tisíce lidí (řeč je jen o našich komunistech, třeba v SSSR by se oběti počítaly na miliony). Ještě více jich zavřeli do těch nejtěžších kriminálů jen proto, že měli jiný politický názor nebo prostě jen proto, že se jim za něco chtěli pomstít, či byli jen nějak nepohodlní. A ještě více jich vyhodili ze zaměstnání a nutili vzdělané lidi dělat různé pomocné práce. Znárodnili lidem jejich soukromé vlastnictví, ukradli jim jejich majetek, jejich celoživotní dílo, firmy, domy. Obehnali stát ostnatými dráty, které navíc střežili s nabitými samopaly a se psy vycvičenými k trhání „narušitelů“. Nedovolovali lidem vycestovat do kapitalistické ciziny, jiné zase proti jejich vůli ze země vyhnali. To je pouze v kostce stručný výčet komunistických zločinů. A že občas udělali i něco dobrého, nemůže nic změnit na skutečnosti, že jde o stranu zločineckou, totalitní a od jádra nedemokratickou. Komunista, stejně jako třeba fašista, nikdy nemůže být pokládán za slušného člověka, byť každého pozdraví, v autobuse uvolňuje místo starším lidem, před barákem má vždy zameteno, trénuje mladé sportovce a je to veselý patron. Jestliže jednou vstoupil do komunistické strany, zcela se tím diskvalifikoval z řad slušných! Svou účastí ve straně legitimizuje všechny zločiny komunismu. Komunista se může slušným státi jen tak, že z komunistické strany vystoupí, veřejně se distancuje od komunistických myšlenek a za své členství se omluví.
Stejně jako na KSČM se dá nahlížet i na některé další strany. Především na vládnoucí ANO, byť si neříká strana, nýbrž hnutí. Hnutí ANO je bez pochybností strana nedemokratická, neboť je to strana jednoho muže, který rozhoduje o všem, všechno a všechny řídí. Kdyby soudruha Bureše zavřeli nebo kdyby ho klepla pepka, tak ANO skončí, protože Bureš = ANO, ANO = Bureš. Bez Bureše by ANO nemohlo existovat. To je rozdíl oproti jiným stranám, kdy se předsedové řádně volí a také mění, aniž by to danou stranu nějak ohrozilo. ANO je ze své podstaty organizace páchající zlo, byť je to zlo jiné, než to komunistické. Ale to, že se nepopravuje, nezavírá a nevyhazuje z práce (alespoň v takovém měřítku jako to uměli komunisté), že se neznárodňuje soukromý majetek a nevyhání do ciziny, ještě neznamená, že ANO je slušná organizace. Zlo je vždycky zlem, ať má jakoukoli podobu.
Andrej Bureš je bývalý člen StB, za komunismu si jako aktivní a prominentní člen strany žil jako prase v žitě. Sotva se komunistický režim zhroutil, využil svých kontaktů a zkušeností a stal se velkokapitalistou. Dopouští se nezpochybnitelných podvodů, okrádá stát a sebe obohacuje, lže, jako když tiskne (nakonec on to skutečně tiskne), ovládá v této zemi kdeco, jako předseda vlády se zkušenostmi z StB a jako miliardář řídí a kontroluje všechna ministerstva, tedy i vnitro, spravedlnost, finance, průmysl, zemědělství … , moc zneužívá ve svůj prospěch, co slouží a prospívá jemu a jeho Agrofertu, to je v pořádku. Vlastní několik celostátních tiskovin, televizí a rádií, které ho prezentují v tom nejlepším světle, zatímco jeho odpůrci jsou hanobeni.
Takže každý kdo vstoupí do ANO, kdo pro Bureše pracuje, kdo ho volí, opět veškeré jeho počínání legitimizuje a dává najevo, že mu to vůbec nevadí, že s tím souhlasí. A s takovými lidmi by se nikdo slušný paktovat neměl.
Ovšem je zde jeden problém. Bureš je příliš silný a volí ho skoro třetina občanů. A tato třetina na žádné demonstrace nechodí a tiše si se svým vůdcem notuje, jak jsou ti demonstranti trapní. S nimi si notují i komunisté, Okamurovci, socdemáci, Klausovci, Zemanovci a jistě ještě další. Nevěřím, že se Bureš dá statisícovými davy nějak zastrašit, zahnat do kouta, jakkoli zviklat ve svém přesvědčení. Spíše mám pocit, že ho to zoceluje a jeho přívržence stmeluje. Bureše může sesadit pouze smrt nebo prohrané volby. Jenže na to první je až moc zdravý a pokud jde o volby, tak jeho lidé k nim půjdou jako jeden muž, jedna žena a svého vůdce poslušně podpoří. A bude mít zase 30%. A „chvilkaři“? Ti půjdou k volbám také, ale před urnou se rozdělí do deseti proudů a svou sílu z náměstí rozdrobí na malinké kousky. A Bureš se tomu bude jenom smát, bude opět vítězem.
Ale co s tím? Žádná demokratická opoziční strana nemá tak silného vůdce. Ani tolik peněz na kampaň. A většinou mají za sebou z minulých časů, kde byly ve vládě, řadu skandálů, selhání, průšvihů. Strany jako ODS, TOP 09, STAN, KDU ČSL a Piráti se mezi sebou budou přetahovat o voliče, kteří zbyli po ANO, KSČM, ČSSD, SPD a Trikolóře. Demokraté v příštích volbách Bureše určitě neporazí. Ale měli by se spolu aspoň bavit, vymýšlet společnou strategii a snažit se, aby v součtu hlasů nakonec toho Bureše přeskočili a byli schopní vytvořit silnou koalici. Tak jako ve Slatiňanech dvě poražené strany dokázaly překonat vzájemnou hlubokou nenávist, domluvit se spolu a společně přehlasovat vítěze voleb. Jenže na celostátní úrovni jsou ty domluvy někdy těžší.
A ještě se chci omluvit, že nechodím na žádné protivládní demonstrace, ač fandím Milionu chvilek a soudruha Bureše považuji za oligarchu a ničitele demokracie. Můj důvod je ten, že nesnáším davy. Necítím se v nich vůbec dobře, to je pravda, ale můj negativní postoj k davům je původu zejména psychologického a vznikl v závěru roku 1989, kdy jsem mnohokrát k davu řečnil. I když jsem tenkrát vnímal obrovskou pozitivní energii, která z davů sálala, uvědomil jsem si pravdivost toho, co kdysi napsal v knížce Psychologie davu Gustav Le Bon. S davem se dá neskutečně lehce manipulovat. Dav není součet jedinců, dav je jeden kompaktní organismus. Dav v rukou zkušeného manipulátora a řečníka se může snadno změnit v obrovskou ničící sílu. I když vím, že organizátoři a řečníci na demonstracích proti Burešovi dav nikterak nezneužívají, i když si jsem vědom, že síla davu může být i pozitivní a zdravá, což v tomto případě dozajista platí, sám se nemohu stávat jeho součástí. Těm demonstracím ale fandím a účastníky alespoň v duchu podporuji.