Může něco otřást s Burešem?

Andrej Bureš je náš bezesporu nejsilnější premiér od listopadu 1989. Vím, že to jeho odpůrci slyší neradi, ale to na faktu nic nemění. Neříkám nejlepší, nýbrž nejsilnější. Jiní by se pod takovým tlakem už dávno sesypali. On ne. Je stále jako skála.

Střety zájmů, tlak od Evropské komise, Lex Babiš, masívní demonstrace statisíců lidí, Milion chvilek, články proti němu, celé knihy (vyšlo jich nejméně pět), filmy, nepřetržitá kritika od opozice, Čapí hnízdo a spousta dalších afér jeho samotného nebo jeho blízkých soudruhů, komunistická a estébácká minulost …, nic s ním nepohne, nic s ním neotřese, nic z toho mu neubere ani procento volebních hlasů.

V roce 2017 vyšla v nakladatelství Referendum kniha Žlutý baron. Poté byl stejnými autory natočen i film Selský rozum. Četl jsem tu knihu, viděl jsem ten film. V tu chvíli jsem byl přesvědčen, že toto mu už musí zlomit vaz.  Ani vlásek mu to nerozcuchalo. A kdo si dnes na knihu a film vzpomene? Tolik práce to autorům dalo, kolik času a peněz to stálo. A výsledek? Bureš posílil. Jeho věrní se semkli, jeho média odvedla pozornost jinam.

Na demonstrace jsem nechodil, ale tetelil jsem se blahem, když jsem v médiích, která mu nepatří, viděl záběry z Letné a dalších míst. Proboha, takový tlak ho musí položit. Kdeže, Bureš si jede v klidu dál. Čím víc se do něj střílí, tím neprůstřelnějším se stává. Jeho věrní ho neopouští, jeho pozice je stále stejně silná.

Kdysi byly masivní demonstrace i proti Zemanovi. Dokonce na něj lidi házeli vajíčka. A ublížilo mu to nějak? Ani trošku.

Jeden můj přítel, antikomunista každým coulem, mi říkal, že ten Bureš nedělá všechno tak úplně blbě, že to má promyšlené, že není tak špatný, jak se o něm povídá. Bylo mi z toho smutno. Předpokládám, že nemusí být ve svých názorech tak ojedinělý. Všechny ty výše uvedené důvody a důkazy o Burešově proradnosti, všechny ty útoky proti němu posouvají některé lidi, dosud voliče jiných stran, do jeho stáda. Vědomí, kolik slušných lidí Burešovi naletí a zastává se ho, není nic příjemného. Ale proč tomu tak je? Nezpůsobují všechny ty útoky proti němu spíše opačný efekt? Neprobouzí to u některých lidí jakýsi ochranitelský syndrom, snahu zastat se bičovaného? To, že jeho věrné to více semkne, je jisté.

Ale zpět k původní otázce. Může něco s Burešem otřást? Nedávno proběhly krajské volby. A v deseti ze třinácti krajů Bureš opět vyhrál. Ale většinou ho poražené strany nakonec obešly a domluvily se mezi sebou. To sice jako sportovec také nepovažuji za příliš čestné, přece jen vítěz voleb je vítěz voleb, ale v tomto případě a v této situaci jiná cesta není.  Ba co víc, vlévá to do chmurné nálady trochu naděje. Když to jde v krajích, proč by to nešlo na celostátní úrovni. Spolu s krajskými se konaly i volby do Senátu. Zde kandidáti Ano prohráli. A to je naděje do budoucna. Nedělám si iluze, že by ANO příští parlamentní volby prohrálo, ale nebude-li ten náskok příliš velký, aby mu stačilo domluvit se s jednou stranou, tak by se mohlo několik demokratických stran spojit a konečně ho sesadit.

Vzpomínám si na jedny komunální volby kdysi v Chrudimi. Některé strany se v předvolební kampani nezvykle tvrdě pustily do místostarosty Řezníčka. Objevila se spousta billboardů a plakátů, na kterých byla Řezníčkova upravená fotografie a hanlivá hesla. Výsledek? Řezníček přesvědčivě vyhrál.

A napadá mne ještě jedno přirovnání. Představme si, že vyjde velice pěkná kniha o škodlivosti kouření. Bude odborně i graficky perfektní. Sníží tato kniha počet kuřáků? Rozhodně ne. Kuřáci si ji prostě nekoupí.

Mnohokrát se už ukázalo, že negativní kampaň je pramálo účinná, často spíše kontraproduktivní. Ano, je nutné nepřetržitě připomínat Burešovy chyby a morální poklesky, ale nesmí se to přehánět. Čím větší útok, tím pevnější obrana. A útočníci se mohou vyčerpat více než obránci. Když se chce dobýt hrad, může se to vzít útokem a utrpět velké ztráty s výsledkem velice nejistým nebo se ten hrad obklíčí a nechá vyhladovět. Trvá to déle, ale výsledek je skoro jistý.

Takže ne knihy, ne filmy, ne články, ne demonstrace, ale volby, jedině volby nás můžou Bureše zbavit. Jsem pesimista v tom, že by Bureše něco mohlo zlomit, že by ten tlak nevydržel a odstoupil. To mi přijde jako velmi naivní představa. Jsem však optimista v tom, že vaz mu zlomí příští volby. Musíme tedy vydržet ještě rok. A když opět vyhraje s náskokem a opět bude premiérem? I to je možné, ale věčně tu nebude. Těžko najdeme stát, kde by se občas podobný týpek nevyskytl. Buďme rádi, že tu nemáme Putina, Lukašenka nebo Trumpa. Přežili jsme Klause, Grosse, Paroubka, přežijeme i Bureše, byť je to asi záporák, jakého tahle země ještě v čele neměla. Ale jak se říká, na každou svini se v kotli vaří voda.

Jeden komentář u “Může něco otřást s Burešem?”

  1. A já si zase myslím, že zlo se samo nepotrestá, že tzv. boží mlýny nefungují bez našeho přičinění. Že odnepaměti probíhá souboj Zla s Dobrem.
    Lidé si už před tisíci lety všímali, že někde a někdy se žije “dobře” pro hodně lidí, jinde se většině vede “zle”, ačkoliv tam jsou všude stejní lidé, se stejnými starostmi a radostmi. A protože to mnohým nebylo jedno, tak vypracovali během staletí myšlenkové (snad filosofické?) systémy, kde se snažili odhalit příčinu a udělat nějaká opatření, aby toho zlého bylo méně a dobrého více. V minulosti tyhle snahy výrazně ovlivnily náboženství (aspoň co vím, tak křesťanství, judaismus a islám, ostatní neznám) a pokřesťanský humanismus posledních století (který vytvořil různé ústavy, charty pro ochranu slabých apod.).
    Přemýšlet “odnuly” o příčině a odstraňování zla je objevování kola, něčeho, co na dosah ruky máme promyšlené ze všech stran a podle mě docela dobře, a funkčně, jen po tom sáhnout.
    Já osobně docela znám křesťanství a v něm je použita alegorie, že zlo je od ďábla a dobro je od Boha. A oba se nějak snaží získat lidi na svou stranu a prostřednictvím nich pak prosazovat to zlo nebo dobro (je to jen alegorie pro snazší představitelnost i pro ne-intelektuály, opravdu nikde nelátají andělíčci šeptající do oušek a čertíci s kopyty tancující s Káčou). Zlo se podle křesťanství projevuje jako lež, nespravedlnost, utrpení, smrt, nenávist, závist. Dobro jako spravedlnost, milosrdenství, vzájemná pomoc apod.
    A křesťanství nás (tedy aspoň mě:) učí, že zlo i dobro nepřichází jaksi zvenku a my nejsme odsouzeni ho jen trpět jako diváci v televizi, ale že ve skutečnosti vzniká v nás, našimi svobodnými rozhodnutími k sobectví či pomoci, bezohlednosti či vcítění, pasivitě či aktivitě. Každý (i já) přispíváme (často i neuvědoměle) v něčem na stranu Zla a v něčem na stranu Dobra. Čím víc lidí bude čím víc přispívat na stranu Dobra, tím spravedlivější a lepší a krásnější bude náš svět. Tím víc budeme lidi a méně zvířata. Prostě konat dobro má smysl.
    Samozřejmě jako je složitý svět, tak i “lék na dobro” se nedá popsat do 3 odstavců, i jen o křesťanském “léčení světa” byly o tom napsány stovky dobrých knih a každý z nich může čerpat, pokud mu to stojí za to.
    Třeba Havel (nebyl křesťan) to viděl podobně – postavil pravdu a lásku proti zlu a nenávisti.
    Ale bez naší aktivity to nepůjde. A naopak, pokud se budeme starat jen o svou kuličku, tak se to moc zlepšovat nebude – copak Bureš dělá něco jiného?
    Nemusíme samozřejmě hned strhnout svět a 24hodin denně bojovat za pravdu. Věřím, že bohatě stačí, když každý uděláme pro to dobro “o trochu víc než ostatní”, nebudeme se hádat mezi sebou o blbosti (jako politická opozice ještě před nedávnem nebo třeba křesťani při reformaci), protože kde se dva perou, třetí (ten Zlý) se směje.
    Tím jsem Tě Zdeňku nechtěl nějak zdeptat… že bys jako dělal ještě málo. Ty (co můžu soudit) děláš pro demokratickou společnost právě “o trochu víc” než ostatní a myslím, že to je dost. Tohle měla být úvaha pro ty, kteří mohli z tvého příspěvku nabýt pocit, že to nemá vůbec cenu.

Napsat komentář

U komentářů prosím uvádějte celé své jméno.