• Téma: Oddíl lehké atletiky při SK Spartak Slatiňany
• Téma: Rekonstrukce běžecké dráhy ve Spartaku
• Téma: Slatiňácký hydepark

Nač to zakrývat, atletika ve Slatiňanech prochází nelehkým obdobím. Dalo by se říci, že je v krizi. Ne, zánik jí nehrozí, alespoň zatím. Když přijdete v pondělí a ve středu odpoledne na stadion, tak se to tam bude jen hemžit malými dětmi pod vedením ochotných dobrovolných trenérů. Jsou to děti zhruba od 6 do 13 let, tedy přípravka a mladší žactvo.

Pak ale nastává zlom. Družstva starších žáků a žákyň již nejsme schopni postavit, o dorostu nemluvě. Zde už děti a mládež počítáme na prstech. U těch starších žáků ještě použijeme obě ruce, u dorostu bohatě stačí jedna. Kam se nám ty děti ztrácí? K jinému sportu utíkají jen velmi zřídka. Většinou se sportem skončí úplně. Prostě jiné zájmy. Více to rozebírat nehodlám, protože na tom stejně nic nezměním. Ale líto to člověku přijde.

Ještě smutnější je ale skutečnost, že nám definitivně skončilo družstvo mužů. Dovolím si krátké ohlédnutí jen za tím, co jsem sám jako atlet zažil.

V roce 1977 se po několikaleté přestávce ve Slatiňanech obnovilo družstvo mužů. Tehdy základ tvořili chlapci ve věku kolem 18 let. Toto družstvo vydrželo jen dva roky, protože pak několik závodníků muselo na vojnu. Nastala pětiletá pauza. Družstvo jsme znovu postavili v roce 1983. A bylo to superdružstvo. Výkony našich atletů byly na takové úrovni, že většina z nich by v současné době s velkým náskokem v KP vyhrávala. Ale roky běžely, závodníci stárli a nová krev nepřicházela. Družstvo se rozpadlo v roce 1994. Pauza tentokrát trvala do roku 2001. Tehdy jsme družstvo složili převážně z dorostenců a doplnili několika veterány. První sezónu bylo v KP poslední, druhou předposlední a pak to stoupalo až na samý vrchol.

Družstvo dvakrát vyhrálo KP, několikrát bylo druhé nebo třetí. Byly to krásné roky. Výborné výkony a skvělá parta, která spolu držela i mimo stadion. Ale opět se nepodařilo zastavit ty zatracené roky, které přibývaly a naopak výkonnost klesala. Poslední dvě sezóny to už byla jen taková parta rekreačních atletů, kteří na závody jezdili především kvůli té partě. Letos jsme v KP skončili na 7. místě, tedy předposlední. Na závody jezdívalo šest, sedm atletů a ne všichni už měli na to, aby bodovali. Nastal tedy, celkem přirozený, konec.

Po 19 letech se tak v roce 2020 bude v KP závodit bez družstva Slatiňan.
A co bude se závodníky, kteří by závodit chtěli? Coby, budou trénovat a jezdit na závody jako jednotlivci, nebo jim zařídíme hostování v jiném oddíle.

Obávám se, že na lepší časy se hned tak blýskat nebude. Dětí je obecně málo, výběr sportů až moc velký, a pak tu jsou ty tzv. moderní technologie, které nám už dávno přerostly přes hlavu a ovládají nás.

Ti starší se jim ještě dokázali vyhnout, mladší už většinou ne. Ale plakat nad tím je jako plakat nad suchem. Poplakat si můžeme, ale déšť to nepřivolá. Nad nedostatkem peněz bych neplakal, protože ten byl vždy a vždy bude. A kdo chce sportovat, dokáže to i v obyčejných keckách.

Horší je to s tou nešťastnou škvárou. Ta nás dnes už opravdu hodně limituje. Na ní se už dávno nikde nezávodí. Dnes můžeme jen litovat toho, že jsme před lety udělali ty tartanové sektory. Nebýt jich, natáčel by se u nás film o Zátopkovi. Filmaři objížděli posledních pár škvárových drah v republice, u nás se jim líbilo, ale zkazil nám to ten zatracený tartan na sektorech. Tak si od nás alespoň půjčili spoustu různého nářadí.