• Téma: Slatiňácký hydepark
• Téma: Fejetony Zdeňka Jiráska

Nemám to slovo rád, ale dnes je tak hojně používané, či spíše nadužívané, že se mu lze jen těžko vyhnout. Ač ho většina vyslovuje z „dž“ na začátku, já vytrvale zůstávám u „g“, neboť gender je slovo řecké a znamená rod. Ale tento text nemá být o výslovnosti tohoto slova, ta není až tak důležitá.

Odjakživa měli muži a ženy na tomto světě své nezastupitelné role a poslání, přičemž zdaleka ne vždy se tato překrývala. Muž nikdy neporodí ani nenakojí dítě, žena se zase sama neoplodní. Jistě ne náhodou mají dost rozdílná těla, a to zvnějšku i zevnitř, jistě ne náhodou mají rozdílné mozky. Proto budou vždy myslet jinak, chovat se jinak, reagovat jinak, budou zvládat jiné činnosti, resp. je zvládat nebudou.

Muži a ženy jsou dva naprosto různí tvorové. Pěkné přirovnání použil MUDr. Radkin Honzák. „Chtít od traktoru to samé co od jízdního kola nejde“. Těch rozdílů je spousta a všechny mají své opodstatnění. Vnější pohlavní znaky jsou jen jedním z nich. Kdyby se tito dva tvorové navzájem nepotřebovali k rozmnožování, žili by nejspíše odděleně a každý úplně jinak.

K tomu se hodí dva fórky. Dva rybáři sedí od čtyř ráno u vody. V deset hodin jeden řekne, že je horko. A druhý ho napomene: „Přišli jsme chytat ryby nebo kecat?“ A druhý fór. Dvě ženy spolu sedí tři roky v jedné cele. Pustí je ve stejný den, a když se před věznicí loučí, řekne ta jedna: „Večer ti zavolám a dopovím ti to.“ Zkrátka ženy mají třikrát větší řečové centrum. Proto se často stává zdrojem konfliktu to, že muž touží mlčet a žena si chce povídat.

V poslední době se, vlivem tlaku ze západu, potírají rozdíly mezi mužem a ženou. Na mužské oblečení žen jsme si už dávno zvykli a ženu v kalhotách potkáme častěji než ženu v sukni. Ale v jiných oblastech si teprve zvykáme. A často u toho mnozí skřípou zuby.

Ještě chvíli zůstanu u Radkina Honzáka. Říká, že emočních problémů mají ženy dvakrát více než muži. Ti se s nimi díky svému testosteronu poperou, ale také umírají o osm let dříve.

Ženy dovedou dělat více věcí najednou. Ale mají větší problémy s orientací, nedokáží tak dlouho jako muži soustředit pozornost na jednu konkrétní věc. To máme od pravěku. Muži šli na lov a věděli, že musí zvěř vystopovat, že ji nesmí vyplašit, a pak nad ní musí zvítězit v tehdy ještě docela rovném boji. Museli se tedy dlouho soustředit, nesměli se rozptylovat ničím jiným, dorozumívali se beze slov, nesměli projevit slabost, museli riskovat život a používat velkou fyzickou sílu. Kdyby nezvítězili, hrozil by jim a jejich dětem hlad. I když už dnes muži neloví (střílení myslivců není lov, to je pouhé střílení), uvnitř jejich těl se nezměnilo vůbec nic. Všechny chemické procesy fungují úplně stejně jako před 50 tisíci lety. Tento způsob života byl ovšem hodně vyčerpávající. I když muž neskončil v zubech tygra nebo medvěda, i když při lovu nespadl do propasti, když se neutopil nebo když ho nezabil muž z jiné tlupy, tak se nedožíval vysokého věku. Jestliže muž zestárnul a ztratil sílu, byl prakticky k ničemu, či přesněji, byl tlupě na obtíž. A co s takovým? A tak to ta příroda (nebo Bůh?) zařídila, aby tito nepotřební muži umírali co nejdříve. Naproti tomu ženy seděly během mužských loveckých výprav v jeskyni, udržovaly oheň, žvýkaly kůže, rodily a kojily děti, zhotovovaly oblečení, připravovaly jídlo, zkrátka dělaly několik činností najednou a u toho neustále klevetily. A protože většinu těchto činností mohly dělat i v požehnaném věku, tak to příroda (nebo Bůh?) zařídila, aby tady byly déle a déle tak byly prospěšné svému rodu. Dneska už kůže nežvýkají, oblečení nevyrábí, rodí jednou, dvakrát za život, oheň udržovat nemusí, ale uvnitř se jim také vůbec nic nezměnilo.

No a pak přijdou feministické a genderové aktivistky (ale i aktivisté, to jsou muži s nízkou produkcí testosteronu) a spolky, zatlačí na politiky, ti tlaku podlehnou a vymýšlejí, jak setřít rozdíly mezi pohlavími. Z pohledu politiků je to celkem logické, jelikož ženy jsou mimo jiné i voličky, je jich více než mužů a na politické posty se většinou netlačí (mají na světě jiné poslání), tak jim jdou raději na ruku. Ale proč vymýšlí i spoustu nových pohlaví? Už není jen muž a žena, je prý asi třicet druhů pohlaví, ale v tom se už ztrácím, tak od toho dál. Nerad bych byl desátým nebo dvaadvacátým pohlavím obviněn z netolerance. Pravda, něco mezi mužem a ženou se vzácně vyskytnout může, jak ukazuje mediálně známý případ jihoafrické běžkyně Caster Semanyaové. Tato žena nesmí za ženy závodit, protože je oproti soupeřkám zvýhodněna nadměrnou produkcí mužských pohlavních hormonů. Ovšem v kategorii mužů také závodit nemůže. Jednak ji chybí penis a jednak by tam prostě nestačila. Ale zavádět kvůli tomu další kategorie? Ty by asi znamenalo konec sportu. Jsou však ještě horší věci. V některých zemích už není otec a matka, ale rodič 1 a rodič 2. Jen nevím, jestli si ta čísla rozdělí v každé rodině sami nebo jsou daná zákonem. Samozřejmě že se toto děje jen v zemích, které si říkají vyspělé a mají tzv. demokracii.  Nějaký šejk, sultán anebo i křesťanský vůdce Putinova či Lukašenkova tipu by něco takového nepřipustili ani náznakem. Z východu k nám v minulosti přišlo více špatného než dobrého, ale i ze západu se na nás někdy ženou věci mírně řečeno nepěkné.

Potírání rozdílů mezi mužem a ženou, promíchávání jejich rolí ve společnosti nemůže skončit dobře.  Může to způsobit pokles porodnosti a udělat tak vlastní rasu menšinou ve vlastní zemi. Může to skončit nárůstem neshod mezi oběma pohlavími, domácím násilím, menším počtem sňatků, větší rozvodovostí a zavalením soudů žalobami typu, on se provinil tím, že otevřel ženě dveře, čímž ji ponížil a urazil. Nechci se více pouštět do věštění toho, co by mohlo nastat, stále věřím, že se to zastaví před Chebem. Na muži je pěkná jeho mužnost a na ženě je krásná právě ta ženskost. Nesnažme se toto mazat a potlačovat. Jednak je to zcela marné, jednak ta snaha nadělá více škody než užitku.

Toto není nic proti emancipaci žen a rovnoprávnosti. Za stejnou práci náleží stejná mzda jako za stejný přečin stejný trest. Ale to je úplně jiné téma.

Že rozdíly nelze smazat je vidět nejlépe ve sportu. Tam ani zavilým „genderistům“ nikterak nevadí, že obě pohlaví soutěží zvlášť, tam je každému jasné, že při společném startu by ženy byly výrazně znevýhodněny. Zvlášť soutěží dokonce i v šachu, kde je velikost muskulatury zcela bezvýznamná. Přesto i zde by muži dominovali, protože díky jinému mozku mají lepší logické myšlení, předvídavost a, jak již bylo řečeno, dokáží se od okolního světa odpojit a veškeré své schopnosti soustředit jen a jen na šachovnici. Zkrátka přednosti žen jsou někde jinde. Žena by sice nedokázala tak dobře kombinovat, ale zato by mezi tahy promyslela, kdo jí pohlídá děti, co uvaří v neděli k obědu, v čem půjde v sobotu do divadla, klidně by u hry i pletla svetr, četla si časopis a ve sluchátkách poslouchala lekci perštiny.

Už tu byla zmínka o politice. Vraťme se k ní ještě. Nevím kolik procent starostů jsou muži a kolik ženy. Ženy budou asi v menšině, ale rozhodně ne v takové, jako třeba v parlamentu nebo ve vládě. A mnozí „genderisté“ proto vymýšlejí kvóty, kolik žen by mělo v politice a ve vrcholných funkcích být. To je asi trochu podobné, jako kdybychom chtěli určit, kolik tam musí Vietnamců, Romů, homosexuálů, kolik intelektuálů, dělníků, rolníků apod. A to nemluvím o těch dalších pohlaví. Do politiky by měl jít ten, kdo se na to cítí, kdo tam chce, kdo k tomu má kvalifikaci a předpoklady. Ženy moc dobře vědí, proč se do toho nehrnou. Politika je, podobně jako třeba armáda nebo fotbal mužská záležitost. Pravda, pár žen se tam snaží prosadit, ale v tom tvrdém, až záludném prostředí to mají velice těžké.  Kvóty jsou jedna věc a ochota žen do toho jít věc druhá. Vůbec by mi nevadila žena prezidentka nebo žena premiérka, ale kde takovou vzít. Sám jsem před lety v prezidentských volbách volil Táňu Fischerovou, ale jak se ukázalo, nevolilo ji ani moc žen, takže vyhrál někdo jiný, o kterém si většina myslela, že je lepší.  Pravda, na Slovensku našli svou Ženu s velkým Ž a my můžeme jen tiše závidět, ale kolik takových Čaputových v Evropě najdeme? A mimo Evropu ještě míně.

Za komunistů byly ženy traktoristky, stavební dělnice, silničářky, snad i hornice. Z toho už jsme naštěstí vyrostli. Dnes máme ale ženy hokejistky, vzpěračky, zápasnice a mnoho dalšího. Dovedete si představit muže moderního gymnastu, jak cvičí se stuhou nebo s obručí? Nebo akvabela (mužský rod u tohoto slova ani nemáme, snad česky krasoplavec)? Mimochodem, ženy mají dnes více sportů a disciplín. Mají úplně všechno jako muži a navíc tu moderní gymnastiku a krasoplavání. Nerad bych se dožil toho, aby to muži začali dělat.

Jsem dalek toho, abych odsuzoval větší zastoupení žen v některých oborech, v politice a v různých sportovních disciplínách. Když se na to cítí, baví je to, když samy chtějí, proč ne. Hlavně v té politice trochu ženského pohledu a citu někdy dost citelně chybí.  Ale na druhou stranu si myslím, že v něčem ženy vypadají jako onen zmíněný cvičenec se stuhou.