Jsou Slatiňany jedny nebo jsou dvoje? Samozřejmě, na mapě republiky najdeme jen jedny jediné (na rozdíl od Slatin). Ale někdy mám dojem, že naše město má nyní dvě zcela odlišné části. Možná přímo dva rozdílné světy. Ano, i Slatiňany jdou s dobou a mají svůj satelit. Tedy čtvrť rodinných domků, hanlivě označovaných jako podnikatelské baroko, která si žije svým životem, značně odlišným od života „staré části“. Životem ani městským, ani vesnickým. Jistě jste poznali, že mluvím o kunečsko-škrovádské nové čtvrti , které většinou říkáme „za benzinkou“, ale já ji budu v tomto článku říkat idylicky třeba Podlesí. Projděte se někdy touto novou částí. Vysoké dřeviny byste na prstech spočítali, ovocné stromy téměř nenajdete, zato je všude plno okrasných keřů, thůjí, vždy perfektně střižených trávníků bez pampelišek, sedmikrásek, jetele, mechu, nechybí modré bazény, dvojgaráže a vše obehnané ploty nebo zdmi. Každý dům je zcela jiný a přeci jsou všechny stejné. Ne, estetikou se zabývat nechci, na tu má každý svůj vlastní názor, často výrazně odlišný od toho mého. Chci však poukázat na jinou záležitost. Řekněme záležitost sociální. Zkusme si položit několik otázek a zkusme si na ně, alespoň v duchu, odpovědět. Kolik lidí ze satelitů známe, resp. kolik starousedlíků znají obyvatelé satelitu? Zapojují se tito noví Slatiňáci do veřejného a společenského života? Jsou členy nějakých místních organizací a spolků? Kolik nových Slatiňáků by na ulici poznalo starostu, místostarostu, ředitele základní školy, ředitele ZUŠky, místního faráře a další významné osobnosti? A kdo vůbec tyto lidi zná alespoň jménem? Kdo z nic třeba ví, kdo je předsedou Spartaku, Sokola, kdo je kronikářem, ředitelem DSS, kastelánem na zámku a podobně? Znají třeba členy městské rady a tajemníka městského úřadu? Říkají jim něco jména František Bílek, Miroslav Kroufek, znají něco o rodu Schmoranzů? Vědí, jaký vztah ke Slatiňanům měl básník Jaroslav Vrchlický či kde bydlel spisovatel Jaromír John? Znají nějakou typickou slatiňanskou figurku, jakéhosi Pepu Vyskoče? Kdo z nových občanů chodí na sportovní a kulturní akce ve Slatiňanech? A kdo z nich ví něco o historii našeho města? Třeba alespoň datum první písemné zmínky? Kdo zná všechny části Slatiňan? A kdo ví kde jsou Orliny, Rafanda, Podskála nebo Pančula či jak se jmenují kunečské rybníky? Mohou mít tito lidé vůbec nějaký vztah k městu a ke krajině? Možná to vypadá, jako nějaký útok proti lidem ze satelitu, ale není to tak myšleno. Chci jen poukázat na to, že mezi „starým“ a „novým“ městem je propastný rozdíl. Lidé z Podlesí jsou téměř hermeticky uzavřeni ve svém světě a mnozí netuší, co se děje za hranicí jejich pozemku. Možná to někomu nevadí, možná dokonce i vyhovuje. Proti gustu žádný dišputát. Ale já si myslím, že celkově to dobře není. Pro obec je vždy špatné, když velká část jejich občanů je pasivní a nezajímá se o to, co se děje sto metrů od jejich domu. V Rakousku třeba existuje zákon, který říká, že v obci se smí za rok postavit jen dva nové domy. Ty dvě nové rodiny zapadnou do vesnice, protože jim ani nic jiného nezbyde. Ale u nás satelity, tyto ani města ani vesnice, vznikly prakticky naráz. Nerad bych se někoho dotkl, ale naše stavební politika, dle mého názoru, hraničí s posedlostí. Co nejrychleji dostat do města co nejvíc nových lidí. Za každou cenu. Skoro to vypadá, jako nějaké závody mezi městy. Nevím, jestli je to nějaká výhra. Možná někoho dráždí volné nezastavěné plochy. Mám obavu, že se řídíme vzorem Heleny Fibingerové, která nechala svou velkou zahradu celou vybetonovat a rozmístila na ni plastové trpaslíky. Libuje si, že nyní nemusí zahradu sekat ani jinak udržovat. A jak je prý krásná. Desítky až stovky nových lidí se přistěhovaly během několika málo let. Navzájem je spojuje právě ta neznámost prostředí. Každý se během stavby poznal s několika nejbližšími sousedy a neměl pak už velkou potřebu proniknout mezi „staré“ Slatiňáky. A obávám se, že ta potřeba v dohledné době nevznikne. Ani z jedné strany. Snad až v Podlesí budou domy omšelé a mezi nimi budou stát vysoké stromy. Ale je také možné, že fasády se budou průběžně natírat a stromy nikdo nezasadí. Ale co s tím? Možná nic. Možná stávající stav nikomu nevadí. Asi to necháme času. Snad až vyroste nová generace, která se v těch satelitních vilkách narodí, tak se to změní. Ovšem pro Slatiňany určitě není dobře, když tak velký počet jejich občanů nemá k městu, krajině a obyvatelům nějaký hlubší vztah. Snad alespoň nebudou vznikat nové satelity někde jinde. Nemám skutečně vůbec nic proti jedinému „novému“ Slatiňákovi. Dokonce mezi nimi mám několik kamarádů. Všem přeji, aby se jim dobře žilo a v našem městě líbilo. A nám „starým“ přeji, aby se lidé z Podlesí objevili třeba na kandidátkách v komunálních volbách, aby chodili na sportovní, kulturní a společenské akce ve městě, aby našli cestu do infocentra, aby o svém městě věděli co nejvíce, aby si vážili nejen svého domu a zahrady, ale i veškeré okolní krajiny, aby získali co nejvíce nových přátel a známých z řad starousedlíků, zkrátka, aby v našem městě pouze nepřespávali a negrilovali na svých zahradách. Oběma stranám ze srdce přeji, aby ta psychologická hranice byla odstraněna.
Odkaz: Ozvěny 2010-6