O nových slovech

Ano, přiznávám, že mně trochu vadí pronikání cizích slov do češtiny.  Ale chápu, že je to úděl jazyků malých národů a my holt malý národ jsme. Kdysi dávno to byla latina a řečtina, pak hlavně němčina, za první republiky jsme přejímali především z francouzštiny a v posledních desetiletích to je masívně angličtina. Některé výrazy u nás zdomácněly natolik, že jejich cizí původ už nikdo nevnímá. Vzhledem k rychlému vývoji zejména počítačové techniky mnohdy český výraz pro nějakou součást nebo činnost prostě nemáme, a tak nám nezbývá, než přijmou a používat cizí slovo. Ale v řadě případů je to zbytečné, někdy až hloupé.

Kdyby se dělal nějaký průzkum, která slova jsou nejpoužívanější, určitě by v popředí bylo slovo aplikace. Běžné je zejména ve zdravotnictví. Tam se léky většinou nepodávají, ale aplikují. Zdravotnictví si však odjakživa na cizí slova potrpělo, a tak nám to už ani nepřijde. V posledních letech toto slovo ale dramaticky proniklo i do oblasti, které říkáme IT. U počítačů a mobilních telefonů je to aplikace za aplikací. Mimochodem IT. Těm, pro které je práce s informačními technologiemi povoláním se říká mazlivě po americku ajťáci, i když by se jim klidně mohlo po česku říkat itáci. No jo, já vím, jsem trapnej.

Pokud jde o svět počítačů, je dnes hodně frekventovaný název jedné nové zločinecké profese. Jistě už víte, že píši o hackerech. Hacker je šikula, který umí s počítačem více než většina ostatních, a umí tyto své schopnosti využít k tomu, aby se naboural do cizího počítače a tím dotyčnému způsobil škodu. Dříve by kvůli podobnému efektu musel vypálit celý barák s tisíci lity papíru. Dnes si sedí doma, popíjí kafíčko a kliká myší.  Vymýšlet český název pro tyto šikuly se zatím nikdo nepokusil. Vidíte, a celkem nechtěně jsem narazil na tak běžné slovíčko jako je klikání. Za mého mládí bylo pouze klikování. To už ale většina klikajících nezná.

V návaznosti na ty hackery zmíním ještě dva nepěkné výrazy nepěkného chování. Hoax a fake news. To první slovo by se dalo volně přeložit asi jako podvod. Většina z vás se jistě setkala s různými lživými e-maily, které někdo hromadně rozesílá a jiný je hloupě přeposílá dál. Ale proč tomu říkat podvod, když hoax je tak malebné slovíčko, že. Výraz fake news by šel jednoduše přeložit jako falešné zprávy, ale je-li to řečeno cizácky, většině to asi zní zajímavěji.

Jsou však slova mnohem horší. Za jedno z nejodpornějších považuji dnes velice módní a silně nadužívané slovo narativ, resp. narativní. To je slovo s tak komplikovaným výkladem, že mu rozumí jen velice úzká skupina intelektuálů. Zato ho používá hojně. Zřejmě si myslí, že jejich text tak působí odborněji. Snad by se to slovo dalo přeložit jako komunikace autora s publikem, narativní se nejčastěji překládá jako vyprávěcí. Ovšem někdy se objevuje v místech nečekaných a nepatřičných. A prakticky bez výjimky zcela zbytečně.

Další dva výrazy jsou tak masívně užívány, že je mladší generace už považuje za nedílnou součást češtiny.

Je to slovíčko selfie. Každý ví, že jde o focení mobilem sebe sama. To osoba natáhne ruku s mobilem, někdy dokonce prodlouženou o tyč, zašklebí se, vyfotí a hned se jde na sociální sítě pochlubit svou krásou, pyramidou v pozadí, známou osobností vedle, nebo plným talířem před sebou. A pak už jen čeká na komentáře „přátel“. Tedy komentáře, čeká na pochvaly a slova obdivu. A ty samozřejmě přicházejí. Slováci mají pro selfie nádherný výraz. Říkají mu svojka.  Dělají to samé, ale vymysleli si pro to aspoň slovo ve své mateřštině.

Jestliže dělání „selfíček“ je trochu (často ale hodně) projevem narcismu, co pak říci na další činnosti, dnes už dokonce lukrativní profesi. Jmenuje se youtuber. To je v principu stejné, akorát, že youtuber se nefotí, nýbrž natáčí kamerou. Sám sebe natáčí a pak ukazuje světu jak je vtipný, zábavný, chytrý, moudrý, vzdělaný a zdatný. Zdá-li se to někomu trapné a ještě více narcistické, tak jiným to může vydělávat slušné peníze a přinést značnou popularitu. Nejlepší youtubeři patří dnes už mezi celebrity. Brr, to jsem narazil na další odporné slovo. I když nevím, jestli by mi bylo tak odporné, kdybych sám celebritou byl.

V pomyslném žebříčku nejodpornějších slov bych hodně vysoko dal názvy profesí fundrainsing manager, často dokonce komicky psané s druhou polovinou foneticky manažér, a v poslední době jako kometa vyletivší slovo influencer.

Podívejme se nejprve na profesi fundrainsing manager. Co takový fundraiser (tak se zkráceně označuje) dělá? Pokud to nevíte, vůbec se za to nestyďte, takových je většina. Asi to není ani příliš jednotné, ale hlavně shání peníze pro nějakou organizaci. Takového pracovníka měly firmy vždycky, ale teprve v posledním asi desetiletí se jim říká takto „vznešeně“.  Ale proč? Jiné cizí slovo manager (ale stále častěji manažer) má dnes tak široký výklad, že už bylo načase z něj nějaké činnosti oddělit. Vždyť třeba v drogerii mne obsluhovala ne prodavačka, ale manažerka prodeje (měla to na vizitce)! Tak je logické, že ten, co shání nějaké zdroje, si musí říkat jinak. Referent má pro mnoho lidí hanlivý význam, neb za socialismu byli referenti všude a na všechno, zdrojař zní divně, finančník má zase jiný význam, tak než se snažit vymyslet něco českého, převzali jsme raději fundraisera.

No a ta druhá profese – influencer. To je asi nečerstvější novina v našem slovníku. Vězte, že je to člověk, který prostřednictvím sociálních sítí ovlivňuje názory jiných lidí. Takže, když budu chtít, aby si lidi o mně mysleli, že jsem krásný a inteligentní, stačí si najmout influencera, a on to zařídí. Že krásný ani inteligentní nejsem, je zcela vedlejší. Já si ho asi najímat nebudu, ale třeba politická strana může takto získávat voliče, nebo ministerstvo prostřednictvím influencera přesvědčí lid, že dělá správnou politiku, firmy mohou tímto způsobem ovlivnit chování na trhu, zpěváček úrovně okresního přeboru se může díky influencerům stát mediální hvězdou apod.

Také jste si jistě všimli, kolik nám přibylo shopů. Zejména těch internetových. No, řekněte sami, kdo by si něco kupoval v internetovém obchodu? Možná tak nějaký staromilec.

A když už jsme u těch firem, napadá mne další krásný termín. Dnes je velmi moderní, že firma pošle partičku svých manažerů na jakýsi dýchánek, kde se mají vyjasnit některé kompetence, vztahy a také stmelit kolektiv. A víte, jak se těmto kurzům říká? To jsou, prosím, teambuildingy. Někdy je to psáno i jako dvě slova –  team  building. Cílem těchto akcí je zvýšit výkonnost týmu. Nádhera, že. Nemusím jistě zdůrazňovat, že teambuildingy se nedělají pro dělníky, zdravotní sestry, pošťáky nebo vědce. To je záležitost téměř výhradně manažerská.

Většina z nás absolvovala v životě několik různých školení. Dříve na nich někdo přednášel, přitom mnohdy něco kreslil na tabuli nebo někde zavěšený papír a pak se diskutovalo, aby vyvrcholení přišlo při občerstvení. Dnes se na školeních změnila jediná věc. Už se nekreslí na tabuli či papír, ale provádí se powerpointová prezentace. Není to nic jiného, než že text přednášky s obrázky a grafy vám lektor, mající před sebou počítač, promítá na plátno. Někomu to může připadat výhodné, ale proč se tomu prostě neříká promítání, to fakt nevím. Asi by to na někoho mohlo působit málo učeně. Mimochodem, rakouský filosof Konrad Paul Liessmann v knize Teorie nevzdělanosti označil powerpointové prezentace jako úpadek přednáškové kultury.

Popojeďme dál. Já když si jdu do lesa zaběhat, tak prostě běhám v lese. Ne tak všichni. Mnoho lidí dnes sice dělá to samé, ale je to pro ně  outdoorová aktivita. Prostě venkovní aktivity, převážně sportovní, jelikož se provozují za dveřmi baráku, se logicky musí nazývat outdoorové. A jelikož venku může foukat vítr, být zima nebo horko, dokonce může i pršet, v zimě i mrznout, tak nemůžete vyběhnout za dveře v obyčejném tričku nebo teplákách. Musíte si na to pořídit outdoorové vybavení. Je zajímavé, že zatímco outdoor se tak rychle chytil, indoor, tedy sportování vevnitř se ještě moc nepoužívá. Ale nevěšte hlavu, určitě se i tento výraz rozšíří.

Další rozšířené cizí slovíčko je benefit. Tedy něco navíc, nějaká výhoda, dárek, pozornost. Koupíte si třeba zájezd a cestovní kancelář vám k cestě, ubytování, stravě a pojištění daruje třeba ručník se svým logem. Vy jste potěšeni, protože si myslíte, že tento ručník nebyl započítán v ceně, kterou jste zaplatili. Nebo si zřídíte účet v bance a ta banka vám dá jako benefit roční slevu na některé transakce. Firma, aby si udržela dobré zaměstnance jim jako benefit zaplatí třeba vstupné do fit centra nebo jim dá týden dovolené navíc. Nebo něco podobného. Zkrátka nějaký benefit. Zní to mnohem lépe, než obyčejná výhoda, pozornost, dárek nebo odměna.

Hodně se nám také rozmáhají edice. Často ve spojení se slovem limitované. Limitovaná edice znamená, že něčeho se vyrobilo jen malé množství. Tedy signál pro vás, abyste rychle utíkali si to koupit, protože se na všechny nestane. Dříve edice znamenala především vydání knih nebo časopisů, kde limitovaná edice znamenala omezené vydání. Dnes se toto slovo rozšířilo na všechno.

No a slovem roku 2020 a 2021 (kdoví jestli ne i dalších) by se asi stalo slovo lockdown. Škoda, že zatím nikoho nenapadlo říkat česky prostě uzamčení nebo uzavření.

To byla jen malá ukázka toho, jak se nám před očima mění jazyk, kterému stále říkáme mateřský. Nemyslím si, že bude hůř, ona to ta čeština ustojí. Stejně jako ustála kdysi třeba volant, garáž, knedlík nebo i tu karanténu. A věřte, že cizí slova přejímají všechny jazyky, včetně angličtiny. Takže milovníci našeho mateřského jazyka, nevěšte hlavu, čeština je stále cool. Můžete si proto radostně zvolat „wow“! To je něco jako třeba jupí, hurá nebo jóóó!

Odkaz: Ozvěny 6/2021

Jeden komentář u “O nových slovech”

  1. “pronikání cizích slov … úděl malého národa” – nebuďme tak ukřivdění.
    Zaprvé cizí slova pronikají do všech jazyků, co je třeba v angličtině latinských a francouzských slov, v ruštině anglických a co já vím.
    A zadruhé – kdo to je vlastně “český národ”? Kdo se narodil na území Čech, Moravy nebo Slovenska – nebo to už ne? Kdo mluví dobře česky nebo i jen špatně? Kdo uznává “české hodnoty” – co to ale jsou? Kdo pije pivo a jí bůček (ale to jsou i Němci, Rakušané, mnozí Angličené…ale u nás doma polovina lidí ne). Národ je podle mě novodobý konstrukt, který zavedli nacionalisté někdy po francouzské revoluci, aby “Zaslíbenou zemi dělí na políčka zášti. Nad nimi tleská: ‘rozděl a panuj’ ten bez tváře v černém plášti.” (Jiří Smrž).
    Něco jiného je “vlast”, domovina, kde žiju, kde se cítím doma, kde mám známé a příbuzné. V tom smysl vidím a těším se, když se vracím ze služebky nebo dovolené z Prahy nebo Opavy nebo Itálie.

Napsat komentář

U komentářů prosím uvádějte celé své jméno.