O příkopu

Prezidentské volby 2018 jsou už dávno minulostí a život se vrátil do zajetých kolejí. Nechci zde hodnotit, jestli volby dopadly dobře nebo špatně. Jednak k tomu nemám dost odbornosti, jednak by to hodnocení nebylo objektivní, a pak, ony dopadly dobře i špatně, vždy ovšem pro zhruba polovinu naší svéprávné populace.

Ve volební sobotu jsem byl na jedné svatbě. U stolu sedělo asi třicet svatebčanů, ti jedli a pili, jak se na takové akci sluší. Ovšem po druhé hodině odpolední se v rukou většiny z nich objevily chytré mobily a všichni sledovali výsledek voleb. A pak, asi až na jednu nebo dvě výjimky (nevoliči, kterým to bylo jedno), všichni vpluli do stejné nálady. Není teď důležité, jestli do bujaré nebo smutné. Důležitá je ta shoda.  Mnozí z hostů poznamenali, že ve svém okolí neznají nikoho, kdo volil toho druhého, takže nechápou, kde se tedy vzalo tolik hlasů pro toho špatného.

Tento názor jsem před tím už slyšel vícekrát a musím přiznat, že jsem na tom podobně. Ne, že bych neznal ani jednoho voliče protikandidáta, ale ten poměr mezi mými přáteli a blízkými známými mám tak 50:1. A to se pohybuji v několika poměrně početných komunitách. Nepočítám lidi, se kterými se pětkrát za rok vyměním nějaký ten mail nebo se pozdravíme na ulici, ale pouze lidi, se kterými se skutečně stýkám, se kterými se bavíme na různá témata, prezidentské volby nevyjímaje. Jsou jich desítky a právě v těchto kruzích se jaksi sdružili voliči stejného kandidáta. A nejen to, téměř všichni toho druhého nesnáší, je pro ně ztělesněním zla, podlosti, lži a podobně. Stejně se tito lidé dívají na kandidátovy nejbližší spolupracovníky.

Ptám se, jak je to možné? Náhoda to určitě nebude. Samozřejmě je mi jasné, že v druhém táboře je to stejné, akorát opačné.  Podívejme se třeba jenom na známé umělce a sportovce, kteří se rozhodli pomáhat svým hlasem a svou popularitou tomu, či onomu.  U jedné armády bubnovali hudebníci F. R. Čech nebo Daniel Hůlka, režisér Troška, herec Sobota, na straně druhé Bolek Polívka, Ivan Trojan, Zdeněk Svěrák, Eva Holubová, kanoista Hradílek, to jen namátkou, bylo jich daleko víc. Samozřejmě, když jsem viděl mezi příznivci toho svého slavnou osobnost, kterou mám rád, potěšilo mě to. Voliče toho druhého zase potěšili ti jeho slavní. A konečně se dostávám k tomu hlavnímu.

Říká-li někdo, že národ není rozdělený, nemohu s ním souhlasit. Naopak, národ rozdělený je, a to nesmírně hlubokým příkopem.  Ten příkop už existuje pár let, asi pět, ale každým dnem se trochu prohloubí a rozšíří. Není to příkop mezi městem a venkovem, mezi vzdělanými a nevzdělanými, mezi starými a mladými, je to příkop názorový. Co je a co není morální. Co je a co není lež. Co je slušné a co neslušné. Kdy je něco vtipné a kdy vulgární.  Právě různé názory v těchto bodech společnost rozdělují. A to není dobře. Jakoby v jednom státě žily dva různé národy hovořící různými jazyky a vyznávající zcela jinou kulturu.  Není to jednoduché. To jeden miloval Troškovy komedie a bum, on ten Troška aktivně podporoval toho prolhaného, jiný zase zbožňoval Cimrmany a bác, oni se prali za toho nemastného neslaného. No, rozdělili jsme se pěkně, vlastně nepěkně, a nyní v tom musíme žít. Dá-li ten nad námi dostatek zdraví, tak nejméně do dalších voleb. Možná jsem příliš pesimistický, ale já nevěřím, že se v následující pětiletce podaří ten příkop zasypat.

Napsat komentář

U komentářů prosím uvádějte celé své jméno.