V současné době projednávaný návrh změny č.1 územního plánu obce
Slatiňany předpokládá mimo jiné i vymezení nové zastavitelné plochy s funkčním využitím pro nízkopodlažní bydlení s označením 52/R – Škrovád sever. Jak ukazuje mapový zákres, jedná se o území na severozápadním okraji sídla Škrovád, vpravo od silnice spojující Škrovád a Slatiňany.
Návrh změny územního plánu zde předpokládá budoucí výstavbu maximálně 8 rodinných domů, se zastavěností pozemků maximálně 15%. Výška střešní římsy od upraveného terénu na západní straně přilehlé k místní komunikaci by měla být nejvýše 3m. Střechy šikmé. Pás podél místní komunikace a podél východní hranice zástavby v lokalitě v šíři 10m by měl zůstat vyhrazený pro výsadbu krycí vzrostlé zeleně. Už z těchto základních informací je zřejmé, že krásnější místo k bydlení by se ve Slatiňanech hledalo jen velice těžko. Nádherný výhled východním směrem, blízká Třešňovka se svými sady, lesnaté návrší Hůra. To je pouze stručný výběr z přírodních a krajinných hodnot tohoto místa.
Návrh územního plánu konstatuje, že: „Krajina a její funkce nebude touto změnou narušena.“ Je tomu ale skutečně tak? Nehrozí Slatiňanům, tak jako se to už stalo tolika sídlům, že díky neuvážené výstavbě satelitních čtvrtí bude negativně ovlivněn původní ráz místa? Nezjistíme jednoho dne, že v důsledku zastavění těch nejkrásnějších míst rodinnými domy už naše okolí není to, co bývalo? Slatiňany jsou již nyní vyhledávaným turistickým cílem, k čemuž výrazně přispívá i zasazení sídla do okolní kulturní volné krajiny s pastvinami pro koně, starými sady, pestrou mozaikou polí, luk a strání. Krajinářská hodnota okolí města je podtržena skutečností, že zde byla vyhláškou Ministerstva kultury č.208/1996 Sb., vyhlášena památková zóna Slatiňansko-Slavicko. Dle § 3 této vyhlášky musí být mimo jiné v rozhodnutích orgánů státní správy respektován historický charakter, vzájemné prostorové uspořádání, krajinné dominanty a měřítko jednotlivých objektů, sídelních útvarů a krajiny.
V současnosti realizované a připravované projekty jako je oprava Švýcárny, revitalizace Třešňovky, rekonstrukce zámeckého parku a další, vytvářejí ve Slatiňanech předpoklad rozvoje místa s mimořádnými krajinnými hodnotami, velkou atraktivitou pro návštěvníky a vysokou mírou obytného komfortu pro místní obyvatele. Bylo by jistě škoda nerozvážnými kroky v územním plánování tento potenciál oslabit.
Je otázkou, zda by realizace změny územního plánu nemohla přinést právě škodlivé setření hranice mezi sídlem a volnou krajinou. Nevyhnutelně by zde došlo k narušení plynulého, esteticky mimořádně hodnotného přechodu dvou segmentů krajiny, totiž nivy řeky Chrudimky a návrší korunovaného Vrchlického vyhlídkou.
V této souvislosti se jako vhodné jeví citování známého autora Václava Cílka: „Horizont je věc veřejná! Je-li krajinný horizont poničen, vzniká nám škoda. Jestli někdo v krajině obsazuje, nebo si bezohledně stavbami přivlastňuje plochu, či linii horizontu, vlastně privatizuje veřejnou věc, totiž obzor. Jedná se o druh krádeže. Krajina chudne právě těmito „drobnými“ ztrátami.“
O tom, zda výše diskutovaná změna územního plánu bude přijata, bude pravděpodobně v polovině dubna rozhodovat zastupitelstvo našeho města. Jistě při tom bude mít na paměti i § 55 Stavebního zákona, kde je uvedeno, že „další zastavitelné plochy lze změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových zastavitelných ploch.“
Důsledné dodržování tohoto zákonného pravidla by jistě přispělo i ke snížení rychlosti úbytku zemědělského půdního fondu v naší republice, který v posledních letech činí více než 10 hektarů denně. Plocha řešené lokality je přibližně 1,7 ha.
Riziko případného schválení změny územního plánu v předkládané podobě lze spatřovat i v předpokladu, že v případě jeho realizace by v této části území pravděpodobně vznikl precedent k tlaku na další navazující výstavbu, což by již znamenalo úplnou degradaci krajinných hodnot.
Výrok architekta Ladislava Žáka, autora návrhu památníku obce Ležáky, asi nejlépe vystihuje rozpor mezi snahou stavět na nejkrásnějších místech a poškozením krajinných hodnot jako nutným následkem tohoto trendu: „Nežijeme, abychom stavěli a bez konce mařili stavebním ruchem svoje země, nýbrž stavíme, abychom bydleli a žili v dobré úrovni, k níž především bude vždy náležet věčný komfort neporušené čisté přírody.“
Vlastimil Peřina