Při křížkování mezi stranami možná zvolíte někoho jiného, než si myslíte

I při křížkování napříč stranami jsou ve výhodě kandidáti v horní části kandidátky a může se stát, že budou zvoleni, i když dostanou méně hlasů. Aby se dostal váš kandidát z nevoleného místa výše, nestačí mu dostat víc hlasů než ti nad ním, ale musí zároveň překročit 1,1 násobek průměrného počtu hlasů na kandidáta. Např. ve volbách 2014 ve straně SNK *2) získali pánové Remeš a Štěpánek o něco víc hlasů, než paní Sejkorová, která však byla zvolena a oni nikoliv právě proto, že byli moc dole a nedosáhli toho 1,1 násobku (v tomto případě 427 hlasů).

Proto je dobré zvážit křížkování kohokoliv na kandidátce strany, kdo není v jejím čele, pokud jsou v čele lidé, které bychom zvolit nechtěli.

Další ne zcela zřejmá vlastnost je, že jsou zvýhodněni kandidáti méně populárních kandidátek, kterým k získání mandátu stačí mnohem méně hlasů, než těm více voleným. Např. ve volbách 2018 měli kandidáti komunistů (Malina – 220 hlasů) či lidovců (Pavliš – 202) mnohem méně hlasů, než ti nejposlednější na kandidátkách SNK (Ryšavý – 278) nebo Sedmy (Šimonová – 347). Tuto vlastnost nekritizuji, je záměrná a má svůj smysl, ale je dobré o tom vědět.

Cituji z článku *1): “Kdyby tyto preferenční hlasy, spolu s hlasy, které kandidáti získají prostřednictvím hlasů odevzdaných straně jako celku, rozhodovaly o pořadí na listině přímo, byla by situace stále ještě akceptovatelná. Nevědomost voliče o mechanismu volebního systému by totiž nehrála závažnou roli. Kdyby o pořadí na listině rozhodoval pouze počet hlasů získaných jednotlivými kandidáty (ať už prostřednictvím přímého označení kandidáta na volebním lístku, nebo jako hlasy, které se kandidátům rozdělily z hlasů, které jejich strana získala jako celek), platil by skutečně princip, který volič očekává. Tedy, že svými hlasy zvolí kandidáty a že počet hlasů přímo rozhoduje o jejich zvolení.

Jenže skutečnost je jiná. K postupu na volitelné místo nestačí získat více hlasů, než kolik obdrželi kandidáti nad Vámi. Musíte získat o deset procent více, než je průměr hlasů na jednoho kandidáta na vaší listině. Vůbec tedy
není podstatné, kolik hlasů mají nad Vámi, podstatný je celkový průměr a podmínka jeho překročení o 10 %. Z toho může pramenit řada paradoxních situací.”

Článek uvádí příklad, kdyby byl do zastupitelstva zvolen lídr, ačkoliv získal jeden jediný hlas (pravděpodobně svůj) a ostatní kandidáti získali až 12 hlasů, ale to nestačilo na překročení průměru o požadovaných 10 % hlasů, aby ho mohli přeskočit, protože nepřesáhl průměr + 10%. Takže všechny jejich hlasy vlastně získal neoblíbený lídr. Ani dvanáctinásobný zisk většiny ostatních spolukandidátů na tom nic nezměnil.

Napsat komentář