Holocaust, čili snaha nacistického režimu vyhladit Židy, při které padla za oběť asi 1/3 z původní světové populace kolem 30 mil. osob, by nebyla tak úspěšná bez podpory nebo aspoň tichého souhlasu většiny ostatních občanů a spoluobčanů, kteří jim nejspíš sice nepřáli tak drsný osud, ale umožnili ho.
Přitom na začátku válku tyto snahy vypadaly celkem nevinně… ale když už nacisté převzali moc od občanů (demokracii v totalitu), pak stejnému osudu jako Židé čelili i postižení, homosexuálové, romové, Rusové a na pořadí byli i ostatní slované, kteří často snaze omezovat Židy zpočátku fandili podle hesla „čiň čertu dobře, peklem se ti odmění„.
Proto je důležité připomínat, v čem naši předkové udělali chybu a zbytečně ji neopakovat… protože kdo ví, kdo bude další na řadě.
Zde jsou jména těch, kteří se už nikdy domů, do Slatiňan, nevrátili:
PhDr. Leo Borský, 59 let; Gustav Herrmann, 46 let; Vilma Herrmannová, 48 let; Ervín Herrmann, 14 let; Bedřich Kraus, 19 let 1; Emil Kraus, 65 let1; Marie Krausová, 52 let1; Helena Stránská, 43 let; Pavel Stránský, 55 let a Sophie Wohryzková, 90 let.2
- slatinak.cz: Osud židovské rodiny Krausových 10/9/2021[↩][↩][↩]
- Ozvěny 2/2018 https://www.slatinany.cz/doc/ozv1802.pdf[↩]