Téma: Připomínka holocaustu – nezapomínejme na židovské spoluobčany

Tento článek by bylo dobré přeformulovat či jinak formálně upravit.

Holocaust, čili snaha nacistického režimu vyhladit Židy, při které padla za oběť asi 1/3 z původní světové populace kolem 30 mil. osob, by nebyla tak úspěšná bez podpory nebo aspoň tichého souhlasu většiny ostatních občanů a spoluobčanů, kteří jim nejspíš sice nepřáli tak drsný osud, ale umožnili ho.

Socha židovské rodiny na peroně Hlavního nádraží v Praze

Přitom na začátku válku tyto snahy vypadaly celkem nevinně… ale když už nacisté převzali moc od občanů (demokracii v totalitu), pak stejnému osudu jako Židé čelili i postižení, homosexuálové, romové, Rusové a na pořadí byli i ostatní slované, kteří často snaze omezovat Židy zpočátku fandili podle hesla “čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“.

Proto je důležité  připomínat, v čem naši předkové udělali chybu a zbytečně ji neopakovat… protože kdo ví, kdo bude další na řadě.

Zde jsou jména těch, kteří se už nikdy domů, do Slatiňan, nevrátili *1):
PhDr. Leo Borský, 59 let; Gustav Herrmann, 46 let; Vilma Herrmannová, 48 let; Ervín Herrmann, 14 let; Bedřich Kraus, 19 let; Emil Kraus, 65 let; Marie Krausová, 52 let; Helena Stránská, 43 let; Pavel Stránský, 55 let a Sophie Wohryzková, 90 let.

Napsat komentář