Vyjádření městské architektky k záměru osvícení kostela sv. Martina

Kostely, kaple a kláštery patří k nejvýraznějším stavbám naší krajiny. V celé České republice jich najdeme tisíce a po staletí propojují historii, umění i duchovní odkaz. Nejde přitom jen o kamenné zdi a klenby – zásadní roli v jejich vnímání hraje světlo. Právě ono vytváří atmosféru posvátnosti, zvýrazňuje architektonické detaily a v symbolické rovině připomíná božskou přítomnost.

Světlo v architektuře totiž není jen technickou nutností. Dokáže vyvolat emoce a navodit „pocit“ krásy. Jablko existuje, hrnek existuje – ale co krása? Je to vlastnost předmětu, kterou lze přesně popsat?  Nebo spíš stav lidské mysli? Krásu si často uvědomíme v okamžiku. Člověk na chvíli zastaví, spočine pohledem a s tichým údivem na konkrétní scenérii a řekne si: „To je ale krása.“ A právě světlo má tu moc takový okamžik vyvolat.

Navrhování osvětlení sakrálních staveb proto vyžaduje mimořádně citlivý přístup. Je nutné respektovat nejen architekturu samotnou, ale i duchovní význam prostoru. Světlo zde vždy neslo hlubší smysl – nebylo jen estetickým doplňkem, ale především symbolem. Připomeňme si biblická slova „Já jsem světlo světa“ (Jan 8,12), která se stala jedním z klíčových motivů křesťanské tradice a promítla se i do podoby mnoha chrámů. Vitrážová okna, práce s přirozeným denním světlem a jeho proměny během dne po staletí umocňovaly biblické výjevy i duchovní prožitek návštěvníků.

Běžný člověk zpravidla předpokládá, že architekt navrhuje budovy, statik počítá jejich stabilitu a elektroprojektant řeší elektroinstalace. Pokud vůbec ví o existenci profese světelného technika či specialisty na osvětlení, tuší, že „má něco společného se světlem“. Přesto se význam kvalitního návrhu osvětlení často podceňuje.

Město Slatiňany obecně nemá problém s nasvětlováním staveb, včetně kostela sv. Martina. Jako městská architektka jsem však pevně přesvědčena, že šetření na projekční činnosti se ve výsledku téměř vždy obrátí proti investorovi. Vede zpravidla ke dvěma zásadním důsledkům: zaprvé k prodražení samotné realizace, protože chyby v návrhu se odhalí až v pozdějších fázích a jejich náprava je nákladná. Zadruhé – a to je často ještě závažnější – ke špatnému provedení záměru bez odhalení chyb, jehož následky mohou být dlouhodobé, nebo dokonce nevratné.

O to více si vážím rozhodnutí města řešit osvětlení kostela odpovědně a koncepčně. Slatiňany se jako zodpovědný investor rozhodly oslovit více zpracovatelů a na základě jejich nabídek zadat vypracování studie osvětlení kostela a kostelní věže, která vytvoří pevný a odborný základ pro kvalitní realizaci.

Současný stav nasvětlení lze přirovnat k situaci, kdy místo šťavnatého steiku dostanete na talíř vysušený kus masa. Základ je stejný, myšlenka dobrá – ale provedení rozhoduje o celkovém zážitku. Stejně tak u světla: nestačí jen „aby bylo vidět“. Teprve citlivě navržené osvětlení dokáže dát sakrální stavbě důstojnost, hloubku a atmosféru, která osloví nejen věřící, ale každého, kdo se na chvíli zastaví a nechá na sebe prostor působit.

Napsat komentář

U komentářů prosím uvádějte celé své jméno.