PODLÉHÁME DVOJITÉMU PŘEDSUDKU, KTERÝ SPOČÍVÁ V PŘECEŇOVÁNÍ DISPOZIČNÍCH ANALÝZ A PODCEŇOVÁNÍ SITUAČNÍCH PROMĚNNÝCH.
ZLO VANDALISMU SE ŠÍŘÍ V ANONYMNÍM PROSTŘEDÍ.
Anonymita může udělat z nás všech vyslovené vandaly.
Když se lidé starají o to, co se děje v jejich okolí, dokonce i o cizí osoby a majetek, vandalismus klesá. Toto starání je reciproční, lidé očekávají, že ostatní zase pohlídají jejich majetek.
Opět bylo provedeno několik pokusů. Např. s odstavenými auty. Jedno bylo ponecháno v chudinské čtvrti, známé svou „divokostí“, a druhé ve čtvrti bohatší, tzv. „lepší“. Auta byla snímána skrytými kamerami. První auto bylo velice rychle zdemolováno. Jeden kolemjdoucí urazil zrcátko, další obešel auto s nožem, další ukradl disky z kol a tak dále a tak dále. Druhé auto zůstalo nepoškozeno po celou dobu sledovaní, tedy několik dní. Zatímco lidé v první čtvrti věděli, že si tam nikdo nikoho nevšímá, a že zcela určitě nikdo jejich čin nebude hlásit policii, ve druhé čtvrti, kde drahá auta před luxusními domy byla samozřejmostí, se vědělo, že lidé si všímají nejen svého majetku, ale sledují i okolí. Kdyby zde někdo viděl třeba zloděje, určitě by hned volal na policii. Proto se nenašel nikdo, kdo by odstavené auto poškodil.
Zločin je produktem jednotlivých zločinců a situačních podmínek veřejného nepořádku.
NÁRODNÍ STÁTY A NEPŘÍTEL
Národní propaganda vytvoří obraz nepřítele a tím připraví myšlení vojáků i civilistů tak, aby nenáviděli ty, kteří spadají do této nové kategorie jejich nepřítele. Toto mentální podmiňování je nejmocnější zbraní vojáků, neboť bez něj by patrně nikdy nevystřelili, aby zabili jiného mladého muže.
Nepřítel je agresor bez tváře, násilník, bezbožný, barbarský, zločinný, surový, odlidštěné zvíře, mučí lidi apod.
ZLO NEČINNOSTI
JEDINÉ, CO JE ZAPOTŘEBÍ K TOMU, ABY ZLO ZVÍTĚZILO, JE, ABY DOBŘÍ LIDÉ NIC NEDĚLALI. Edmund Burke
Jsou-li lidé ve skupině a zjistí, že tam jsou i jiní, mají menší sklon pomoci, než když jsou sami.
V stanfordském vězeňském experimentu sice existovali i dobří dozorci, kteří vězňům neubližovali, ale nikdy se nepostavili proti ponižování a ubližování, které prováděli zlí dozorci.
V Abu Ghraibu o mučení věděli dokonce i lékaři a zdravotní sestry, ale nikdo nezasáhl.
Pro práci dozorců a vyšetřovatelů však nejsou vhodní typičtí SADISTÉ, tedy lidi s touto duševní poruchou, protože ti nejsou ovladatelní. Činí jim potěšení způsobovat bolest, a proto se nesoustředí na cíl, tedy na získání doznání. Brutalitě se musí naučit obyčejní lidé. A oni se ji naučí.
SEBEVRAŽEDNÍ ATENTÁTNÍCI
Není pravda, že by to byli životní ztroskotanci bez naděje na lepší život. Často se jedná o studenty, inteligentní, přitažlivé lidi, spjaté s rodinou, tedy lidi s nadějí na lepší budoucnost.
Jsou vytipováni mladí lidé, u kterých se pak rozvíjí vlastenecké cítění, víra v boha a nenávist vůči určenému nepříteli, tedy k Izraeli, Americe a celé západní kultuře. Poté projdou výcvikem, kde se učí práci s výbušninami a různým trikům. Nakonec se zavře cesta zpátky tím, že se natočí video, na kterém drží v jedné ruce korán a v druhé kalašnikov a veřejně vyhlásí, že jde zemřít pro lásku k Alláhovi. Toto video je zveřejněno a zasláno i rodině. Jejich fotografie jsou pak všude vyvěšeny, aby sloužili jako vzor pro další mladé adepty.
Podlehne-li většina lidí tlakům k poddajnosti a přizpůsobivosti, pak by se ta menšina, která odporuje, měla pokládat za hrdiny.
Válku s terorismem nelze nikdy vyhrát jen hledáním a ničením teroristů, protože každý jedinec, kdekoli a v kteroukoli dobu, se může stát aktivním teroristou.
DÁ SE MILGRAMŮV TEST OBRÁTIT?
Jestliže lze lidi přimět ke zlým skutkům, lze je přimět i ke konání skutků dobrých? Co je k tomu třeba?
- Posilovat ochotu připustit vlastní chyby a tyto chyby otevřeně přiznat.
- Nežít jako automatičtí piloti, nýbrž vždy si každou situaci promyslet.
- Podporovat smysl pro osobní zodpovědnost za všechny své činy.
- Odrazovat i od těch nejmenších přestupků, podvodů, pomluv, lží, obtěžování, vyhrožování …
- Naučit se rozpoznávat mezi oprávněnou autoritou, kterou lze uznávat a poslouchat, od autority neoprávněné, jíž je třeba odporovat a neposlouchat ji.
- Podporovat kritické myšlení od raného věku.
- Oceňovat sociální vzory mravního chování, společensky vyzvedat ty, kteří konají správně.
- Respektovat odlišnost lidí, lidskou proměnlivost a rozdíly mezi lidmi a zmenšovat naši vazbu na určitou skupinu, která vede ke zlehčování jiných, předsudkům, zlu a diskriminaci.
- Podporovat podmínky, které dávají lidem pocit zvláštnosti, takže mají smysl pro osobní hodnoty a vlastní ctnost.
- Odbourávat podmínky, které vedou k pocitu anonymity.
- Být citlivým na případy, kdy podléhání nějaké skupinové normě vede k opačným důsledkům, než se zamýšlelo, kdy tyto normy není dobré dodržovat.
- Nikdy nepřipustit obětování svého vlastního já, své osobní svobody.