(doplněná verze článku z Ozvěn 7/2023)
Dlouhých 130 let letos uplyne od vzniku Lidových novin, dodnes vydávaného deníku. Podstatnou úlohu při jeho založení a rozvoji měla rodina Stránských, včetně její slatiňanské větve.
Zakladatelem Lidových novin v roce 1893 a prvním vydavatelem, od roku 1898 i výhradním vlastníkem, byl JUDr. Adolf Stránský /1855-1931/, úspěšný brněnský advokát, významný politik, od roku 1895 poslanec moravského sněmu a později i říšské rady. Svou úrovní a zaměřením upoutaly Lidové noviny pozornost řady literátů – mj. Dyk, Toman, Sova, Šrámek, Mahen, Těsnohlídek, Neumann, bří Čapkové, Peroutka – ti všichni jako dlouholetí pravidelní přispěvatelé pozvedli prestiž deníku a tím i Stránského vliv na brněnské kulturní klima a veřejné dění. Adolf Stránský měl dlouhodobě pevné politické postavení vůdce české Moravy, v roce 1918 se v Brně podílel na státním převratu a vyhlášení Československé republiky. Stal se poslancem revolučního Národního shromáždění a ministrem obchodu v první československé Kramářově vládě.
V roce 1890 postavil slatiňanský stavitel Jan Schmoranz pro obchodníka Maxmiliana Stránského (staršího bratra JUDr. Adolfa Stránského a jeho ženu Františku roz. Gottliebovou) na hlavní ulici ve Slatiňanech obchodní dům – č. p. 117, do kterého se z vedlejšího domu č. p. 91 přestěhovala i rodina. Na poměry tehdy dvoutisícové obce to byl obchod s nezvykle širokou nabídkou: potraviny, textil, potřeby pro domácnost i pro hospodářství. Obchodu se dařilo, rodina mohla dobře finančně zajistit potomky. Maxmilián Stránský byl až do r. 1902 vlastníkem továrny na trikotové prádlo a cvočkárny v Chrudimi. Se svou manželkou Františkou je pohřben na židovském hřbitově v Chrudimi.
Syn Alfréd /1879 -1927/ vystudoval právnickou fakultu UK v Praze, byl zaměstnán jako armádní auditor, ministerský tajemník, zejména však jako právník a ředitel Lidových novin. Vlastníkem deníku byl po r. 1907 syn Adolfa Stránského, JUDr. Jaroslav Stránský, profesor práva trestního na Masarykově universitě v Brně, novinář, politik, později člen londýnské exilové vlády a poválečný ministr spravedlnosti a školství.
V roce 1920 se JUDr. Alfréd Stránský v brněnském kostele sv. Jakuba, oženil s Miladou roz. Lustigovou. Zemřel nečekaně v Brně 22. 2. 1927 na chřipku, převezen byl na vlastní přání k církevnímu pohřbu do Slatiňan a na tamním hřbitově uložen do rodinné hrobky Stránských. Smutečním řečníkem na pohřbu 26. 2. 1927 byl jeho blízký přítel PhDr. Arne Novák, literární kritik a historik, profesor bohemistiky Masarykovy university v Brně /později také její rektor/. Arne Novák do roku l939 vlastnil po své matce, spisovatelce Tereze Novákové, dům v Proseči. Slatiňany, přilehlá obora s Peklem a Strádovem byly místem jeho častých výletů. Slatiňanský Miroslav Kroufek vyfotografoval pohřební průvod při cestě z kostela sv. Martina na hřbitov. Týden po pohřbu zaslal fotografii neteři zemřelého Miladě Strassové, dceři chrudimského advokáta JUDr. Eduarda Strasse a jeho manželky Marty roz. Stránské ze Slatiňan. Zvětšením fotografie p. Kroufka zjistíme, že paní Miladu Stránskou za rakví zesnulého doprovází JUDr. Jaroslav Stránský, který byl také svědkem při uzavření jejich manželství. JUDr. Stránský, později člen londýnské exilové vlády a poválečný ministr čs. vlády, je také čestným občanem Města Chrudimě.
Shodou okolností právě Milada, později provdaná Carré, jako jediná z této chrudimské rodiny Strassových přežila holocaust. Se svým manželem, pařížským právníkem, včas uprchla před nacisty do Francie a manželovi se podařilo utajit její židovský původ. JUDr. Eduard Strass za první světové války pomohl četným židovským uprchlíkům z Haliče a Bukoviny zajištěním práce a bydlení. Také ve Slatiňanech, v domcích v Husově ulici, byli uprchlíci jeho pomocí a pomocí obce ubytováni.
Války, politické a společenské zvraty minulého století způsobily, že rodiny Adolfa a Maxmiliána Stránských, synů chudého židovského povozníka a obchodníka, nemohly ve svém díle pokračovat. Mnohé z jejich dlouholeté usilovné práce však přetrvalo a zaslouží připomenutí.
Děkuji panu Michalovi Dubskému za laskavé zapůjčení fotografie z pohřbu A. Stránského a panu ing. Jiřímu Peškovi děkuji neméně za úpravu fotografií.
