Výtah z eseje Evropský systém rakouského autora Roberta Menasse. Proč mnozí tolik lpí na „národních zájmech“? Proč jsou nesmyslné?
Vybírám:
- (Rozhněvaný občan) svírá ruku v pěst (…) Bojuje proti politice tam, kde ji postřehne, tedy na lokální úrovni (kvůli nádraží, tunelu, letištní dráze), ale pak volí právě tu politiku, jež obhajuje jeho „národní zájmy“ aniž dokáže říct, co by to mělo být. Jaké to člověk může mít asi zájmy, které se zásadně odlišují od zájmů občana jiného národa?
- Nevím přesně, jak to bylo možné, ale byl to mistrovský výkon: během několika let prosadit, aby Rakušané v dotaznících z téměř devadesáti procent vyslovovali souhlas s větou: „Rakousko je národ.“ (…) jak groteskní je to, co nazýváme národní identita.
- Mentality ostatně vznikají nezávisle na národních hranicích v regionech — v horách Tyrolska jiná než ve vinicích Dolních Rakous. Evropa je vpravdě Evropou regionů. Úkolem evropské politiky by tedy bylo učinit z Evropy politicky to, čím fakticky je
- Člověk by řekl, že léta šťastné kultury kompromisů (přímo exemplárně v Rakousku) by na úrovni EU nutně měla vést k samozřejmému uznávání komplikovaných kompromisů. Skutečnost je však taková, že ve vzplanutí národních resentimentů a ve zlosti na kompromisy přichází i zde ke slovu ta pravá výzva: nově interpretovat pojem demokracie a jeho konkrétní podoby v jednotlivých národních státech odpravit na smetiště dějin.
- Byla to chytrá, smělá a po všech historických zkušenostech jedině správná myšlenka vybudovat Evropu, která překoná nacionalismus. A tato budoucí, post-nacionální Evropa pochopitelně má být Evropou demokratickou — a najednou se oba tyto tak logický související a tak logický z historie vyvozené základní předpoklady mírové budoucnosti kontinentu tváří jako protiklad! Národní demokracie blokuje post-nacionální vývoj.
Celý článek je zde