Hned v první větě se musím omluvit za vulgarismy v tomto textu obsažené, ale má-li se o nich psát, bez nich to nejde. Myslím však, že slušný čtenář k duševní úhoně nedojde. A sprosťákům to udělá radost.
Mluvit sprostě je neslušné. To je bez debat. A přece většina slušných lidí sprostě mluví. Někteří jenom občas, někteří častěji. A troufl by si někdo o americko-slovenském jazzovém trumpetistovi Laco Deczim říci, že je neslušný? Přitom většinou nedokáže říci žádnou větu bez sprostého slova. Vytvořil si na tom vlastně svou image. Kromě nadměrného používání vulgarismů to je slušný člověk. Tak, jak to tedy s tím sprosťáctvím a slušňáctvím je?
Sprosté slovo, vulgarismus, vyjadřuje záporný a emotivní postoj k někomu či něčemu. Většinou jde o nadávky, ale mnohdy si někdo vulgarismem jen uleví. Většina vulgarismů překonala dlouhé roky a stále se užívá.
Sprostá slova nepoužívali snad jenom Foglarovi hoši. Jinak si drtivá většina lidí někdy pěkně od plic zanadává. Někdy v nás prostě něco bouchne a sprosté slovo vylétne ani nevíme jak. Ale kde se ty výrazy vzaly? Kdo a kdy určil, že právě toto slovo bude sprosté a tedy nevhodné?
Ve středověku nikdo žádné sprosté slovo neznal. Všechna slova se běžně používala a žádné nemělo vulgární význam. Teprve s příchodem novověku se to začalo měnit. Šlechta se potřebovala nějak vymezit od lidu (s)prostého. Jedním ze způsobů onoho vymezení bylo i vyřazení některých slov, která se běžně používala při práci s dobytkem nebo na poli. Ze strany šlechty to bylo vlastně pokrytectví. A tak nám pomalu vznikala slova neslušná, neboli sprostá. Ovšem většinou byl původní význam dnes sprostých slov zcela nevinný. Nicméně vulgarismy vznikly, jsou a budou i nadále zcela běžnou součástí našeho jazyka. Samozřejmě nejen našeho. A protože se jazyk stále vyvíjí, je možné, či spíše pravděpodobné, že dnešní slušná slova budou za pár let tou nejtvrdší nadávkou.
Vulgarismy se téměř výhradně týkají sexuálního chování, pohlavních orgánů (pornolalika) a vyměšování (koprolalika). Tedy úplně běžných činností a tělesných částí. Mezi amazonskými indiány nebo africkými křováky byste asi těžko, i kdybyste jim rozuměli, zaznamenali sprosté slovo. Vše je lidské a tak proč se tedy při pojmenování nějaké činnosti či orgánu čertit nebo červenat.
Mezi doporučenou literaturu by u nás na školách měly patřit Slovník nespisovné češtiny (14 tisíc nespisovných výrazů) a Velký slovník sprostých slov. Pěkné počteníčko, obě knihy hýčkám ve své knihovně. Podívejme se maličko do nich.
Vezměme si třeba úplně nevinné slovo pták. Kdo, kdy a proč začal takto označovat mužský penis? Samozřejmě se to nikdy nedovíme. Jak k tomu to slovo přijde, že někdy je zcela nevinné a někdy sprosté?
Podobné je to s kokotem, což je starý výraz pro kohouta.
Úplně stejně nevinné je i slovo kozy. A vidíte, všichni znají i jiný význam slova než domácí zvíře na čtyři.
A kdo dnes ví, že píča bývala sýkorka? Jak mohl nastat takový významový posun? To kundu jsme si předělali z latinského cunnus.
A co taková děvka? Pod tímto označením dnes vnímáme pouze ženu prodejnou či promiskuitní zadarmo. No, a vidíte, kdysi to bývalo prostě děvče nebo děvečka či služebná.
Jedno slovo se významově nezměnilo už od raného novověku, a sice kurva. Vysvětlovat jistě netřeba. Význam slova se však poněkud rozšířil a označují se jím i jiné osoby než děvky.
Slovo šukat vždy znamenalo rychle se pohybovat v malém prostoru nebo zkrátka uklízet (babička šukala po světnici). Stejně je na tom slovo šoustat. Tady nejde o nic jiného, než se vrtět nebo kývat. Ještě sprostěji vnímáme slovo mrdat, přitom i to znamenalo jen rychlý pohyb. Co těmi slovy pojmenováváme dnes, asi víte. Záhadou však zůstává proč.
A staré známé a krásné všeslovanské hovno kdysi označovalo hovado neboli hovězí dobytek. Poté se význam přesunul na kravské lejno a později rozšířil na exkrementy všeobecně. Tady je spíše divné, že si pro to někdo vymyslel název stolice!
Další běžné slovo je prdel. To má svůj původ v latině i řečtině. Pedere, resp. perdo, ve staroslovanštině pak perd snad ani není třeba vysvětlovat. Každý hned ví, že to znamená bzdít. Dnes prdelí nazýváme místo, odkud bzdění vychází.
Ale pozor, vulgární nemusí být pouze slova. Kulturní lid si vytvořil i vulgární gesta. Koho by před takovými dvaceti lety napadlo, že vztyčený prostředníček by mohl znamenat něco sprostého? Zase nikdy nezjistíme kdy, kde a proč se to sprostým stalo. Určitě si ještě pár jiných vulgárních gest vybavíte.
Vulgarismy jsou naprosto nedílnou součástí jazyka. Bez nich by jazyk byl chudý a nedokonalý. Některé pocity by bez použití sprostého slova nešly dostatečně srozumitelně vyjádřit. Kolik umělců a literárních děl bychom museli odsoudit, kdybychom byli puritány. Jak nudný by život byl, kdyby všichni byli jako Mirek Dušín. Ale pozor, kdyby mi někdo sáhl na Rychlé šípy, nakopu mu prdel! Jako protiklad všem Foglarovkám může posloužit třeba básník Ivan Wernisch. Jeho knížka Kdo to čte je prase, je roztomilá. Anebo předseda českého PEN klubu a známý písničkář Jiří Dědeček a jeho krásné Slizké písně. Rád půjčím i prvorepublikovou Erotickou revui, kterou vydával surrealistický básník a výtvarník Jindřich Štýrský (a divili byste, kolik čítankových spisovatelů mu do ní přispívalo). Ale pozor, je to síla! Před americkým básníkem a spisovatelem Charlesem Bukowskim všechny slušňáky vyloženě varuji. A četli jste korespondenci V + W? Taky pěkný. Slavný francouzský spisovatel Michel Houellebecq rovněž vše popisuje velice barvitě. Za socialismu by jeho texty určitě cenzurou neprošly. Sprostým slovem okoření své poetické texty i kultivovaní intelektuálové Jiří Suchý a Zdeněk Svěrák. Zakažme sprostá slova a polovina literárních děl ztratí na hodnotě a kvalitě. A nastane šeď v jednom odstínu.
Tento článek však nechce být propagací sprostého mluvení. Ani sám autor se nepokládá za sprosťáka a nelíbí se mu sprostá mluva. Leč vulgarismus vždy sprostě znít nemusí. Vulgární slovo je v některém kontextu sprosté a v jiném sprosté není. Je třeba rozlišovat. A taky se někdy ovládat. Jsou situace, kdy se sprosté slovo snese, kdy se dokonce hodí, a jsou situace, kdy je nevhodné. A taky je určitě rozdíl, když sprostě mluví trumpetista Deczi nebo prezident republiky.
Na závěr ještě tři citáty:
- „Ten, kdo použil poprvé místo oštěpu nadávky, stal se zakladatelem civilizace.“ (Sigmund Freud)
- „Když jste na konci s argumenty, můžete ještě začít nadávat.“ (Elbert Hubbard)
- „Lidstvo si zasluhuje spíše obdivu, ba lásky, nežli nadávek. Ale když nadávek, tak hodně upřímných a hlasitých.“ (Josef Čapek)