Heslovitý výtah z diskuse o (ne)vyváženosti Ozvěn na dubnovém zastupitelstvu
- S.Šťastný: do dubnových Ozvěn jsem poslal článek, ale ten nebyl vydán a ani jsem nedostal žádné vyrozumění; do květnových jsem poslal další, bude zveřejněn? judikáty říkají, že městská média nemají hodnotit obsah článků zastupitelů, max. soudit rozsah – jak se na to dívá redakční rada, když jiným zastupitelům vycházejí i delší články
- J.Brůžek: v zákoně je napsáno, že se má poskytovat přiměřený prostor, nikoliv neomezený, a máme obavu nekonečných diskusí a z reakcí na reakce
- P.Šotta: z posledního statutu 2018 cituji: na zveřejnění není právní nárok; nezveřejňuje se příspěvek, pokud obsahuje zavádějící informace. Podle mě redakční rada postupuje přesně správně, na své názory a Tvých přátel jsou jiná periodika, např. Facebook
- S.Šťastný – právo zastupitele na publikování v městských médiích bylo do tiskového zákona přidáno nedávno, protože vedení některých měst neumožňovalo zveřejňovat názor opozice.
- J.Švecová: my se řídíme tiskových zákonem, absolvovali jsme webinář na obecní zpravodaje. Proč to nevyjde hned v prvním čísle, může být tím, že nestihneme vždy včas zajistit reakci kompetentního člověka. Podle zákona máte 3 měsíce na zveřejnění a to dodržujeme.
- V.Steklý: kde je vyváženost, když naše články musí čekat na vaše vyjádření, ale my nemáme možnost reagovat, když nevíme, o čem se chystáte psát?
- V.Peřina: chceme, aby Ozvěny byly předně o kulturních akcí, připravujeme úpravu statutu, aby nebylo možno dokola reagovat
- J.Brůžek: my píšeme články, které nikoho neosočují, zatímco Tvé (p. Šťastného) ano.
- V.Rašín (tajemník a člen redakční rady): zmíněné judikáty určitě respektujeme
Nálezy Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 25 Cdo 1041/2021
Podle ustanovení § 4a tiskového zákona je vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku povinen zajistit, aby tiskovina jako celek po obsahové stránce poskytovala čtenářům vyvážené a objektivní informace, čehož by mělo být dosaženo uveřejňováním sdělení a příspěvků celého názorového i tematického spektra se vztahem k danému regionu, nikoli přezkumem obsahu jednotlivých sdělení vydavatelem. Názorová vyváženost obsahu regionálního periodika nemá být dosažena publikováním názorů, které pokládá vydavatel za žádoucí, ale publikováním rozdílných názorů ve vzájemně odpovídajícím rozsahu.
Ustanovení § 4a tiskového zákona ukládá vydavateli povinnost poskytnout zastupiteli pro vyjádření jeho názorů prostor přiměřený, tedy nikoli automaticky jakýkoli prostor v jakémkoli rozsahu požadovaném zastupitelem. Vzhledem k tomu, že vydavatel (s výjimkami obsaženými v § 15 t. z.) není oprávněn přezkoumávat ani měnit sdělení zastupitelů po stránce obsahové, nemůže posuzovat přiměřenost sdělení z pohledu jeho obsahu, ale může tak činit s ohledem na jeho rozsah. Nebrání-li tomu okolnosti vyjmenované v § 15 t. z., mělo by být sdělení zásadně publikováno tak, jak bylo předloženo zastupitelem. Výjimečně může vydavatel přistoupit k jeho redakčnímu zkrácení, avšak jen v nejnutnější míře s přihlédnutím k prostorovým možnostem daného periodika a rozsahu ostatních příspěvků, přičemž musí být zachován smysl sdělení a nesmí dojít k jeho obsahovému zkreslení.1
Nejvyšší soud ČR sp. zn. 25 Cdo 675/2019-211
Z obsahu dovolání je patrno, že důvodem byl předpoklad, že by se členové nového vedení města mohli cítit dotčeni označením „pučisté“ a veřejnost by mohla vnímat žalobcem komentovanou událost ve vztahu k novému vedení nepříznivě. Dovolací soud je přesvědčen, že žalovanému jako vydavateli takové hodnocení nepříslušelo, neboť ustanovení § 4a tiskového zákona zakládá právo zastupitele na uveřejnění jeho názoru v regionálním periodiku, aniž by v něm současně bylo zakotveno právo vydavatele názor hodnotit a podle výsledku hodnocení případně odmítnout. Navíc, jak správně uvedl odvolací soud, vnímání výrazu „puč“ by zajisté záviselo na tom, nakolik je čtenář se změnou vedení města srozuměn či nikoli. Výraz puč je synonymem pro státní převrat provedený zpravidla násilným svržením vlády či panovníka, povětšinou malou organizovanou skupinou. Již z toho plyne negativní význam tohoto pojmu, který se však někdy, ne zcela důsledně, používá i pro jiné způsoby převzetí moci. Přestože v politické soutěži označení nějaké události za puč a její aktéry za pučisty v sobě nese odsudek jejich počínání, nejde o výraz hrubý, neslušný ani natolik hanlivý, aby bez dalšího představoval neoprávněný zásah do cti a vážnosti osoby, která se aktivně zapojila do veřejné činnosti. V dané věci zmíněný výraz vyjadřoval především osobní názor žalobce na to, jak změna proběhla, a sděloval, jak on tuto změnu vnímá. Šlo nepochybně o negativní hodnocení událostí, týkajících se vedení města, zastupitelem tohoto města a požadavek na možnost seznámit občany s tímto negativním stanoviskem byl ze strany žalobce coby zastupitele zcela legitimní. Případní zastánci změn ve vedení žalovaného pak mohli ve stejném regionálním periodiku přiměřeným způsobem reagovat, čímž by byla zajištěna názorová vyváženost periodika.1